Po sobotní Rusavské padesátce se mi zrovna moc hned druhý den na další závod nechtělo, ale jednalo se o první ročník závodu Hanácké okruhy zařazeného do Moravského poháru a nový závod prostě potřebuje podpořit, buďme rádi, že se ještě někdo do takových akcí pouští. Takže jsem brzy vstal, najedl se a na kole se vydal přes Přerov do Čechovic nedaleko Velkého Týnce.
Po příjezdu už byl na místě Michal Hradil s Alenkou Háblovou a také Láďa Pelc a Tom Galuška. Společně jsme si jeli projet trať, její první půle byla spíše rovinatá, ta druhá pak mírně zvlněná s nepříjemným sjezdem do cílových Čechovic, ve kterém byly dvě prudké serpentiny a hrozně hrbatý asfalt. Cílový kopec byl sice jen půl kilometru dlouhý s průměrem 5%, ale na jeho vrcholu se točilo doprava do cílové rovinky, která byla dlouhá asi jen 25 metrů, navíc nájezd do ní byl dost rozbitý.
Po omrknutí cíle jsme se tedy vrátili k autu, nachystali se na závod a čekali na start. Na závod se sjela poměrně početná konkurence, nechyběl tým Idea Ráfkárna, kluci z IN-LIFE cycling teamu a spousta dalších borců. Pár minut před startem jsem si stoupl do balíku jezdců do 39. let a čekal na start. Ten přišel poměrně nečekaně asi dvě minuty před desátou hodinou, borec prostě řekl start a jelo se...
Chvíli jsem měl strach, že Michal nestihl start, ale naštěstí se za chvíli vynořil vedle mně, po pokoření cílového kopce jsem se zařadil někde doprostřed balíku a nechal závodění na ostatních.
V nohách jsem cítil únavu ze soboty a věděl jsem, že se buď dostanu do tempa, nebo to bude ještě horší.
První kolo uběhlo celkem rychle, všechny pokusy o únik likvidovali hlavně borci z Ráfkárny, Michal to také zkusil, ale vždy se to opět sjelo. Druhá půle v malých kopcích mě dost bolela, ale bez větších potížích jsem byl zakotvený v balíku. V nepříjemném sjezdu se naštěstí nic nestalo a před námi byl cílový kopec. Ten už docela bolel, nohy odmítaly zátěž a musel jsem se dost zmáčknout, aby mi to neujelo.
Tak nějak stejně pokračovaly další tři kola, rovinky v první části byly bez potíží, kopce v druhé půli bolely čím dál víc a ten cílový, ten mi vůbec nechutnal. Všechny pokusy o únik byly stále úspěšně likvidovány, což mi ani moc nevadilo.
Na začátku pátého kola se konečně vydařil únik, do kterého se vydal Pavel Vašíček z Cykloracing teamu a kupodivu nebyl v balíku zájem jej stíhat. Pavel si tak vytvořil poměrně slušný náskok a tak jsem se vydal jej stíhat já. Nohy jsem měl sice pořád hluché, ale bylo načase je buď probudit, nebo pohřbít.
Celou druhou kopcovitou půli jsem tedy jel v úniku, podařilo se mi dojet celý balík kategorie E se ženami, který jsem jen minul a pokračoval ve sjíždění Pavla Vašíčka. Postupně jsem se k němu sice přibližoval, ale stále byl dost daleko.
Několik jezdců z Ečka se rozhodlo využít mého stíhání Pavla a když na mně ve sjezdu houkl Láďa Pelc, ať mu rozjedu spurt, neváhal jsem ani chvilku a celou rovinu pod cílový kopec jsem mu odtáhl, jak nejlépe jsem uměl. V kopci jsem se ale dost zastavil a tak jsem mohl sledovat, jak Láďa vyráží a s přehledem si jede pro vítězství.
Já si v půlce kopce konečně zahákoval Pavla a už jsem se chystal jej předjet a podpořit ho v úniku, když se kolem nás přehnal celý náš balík a Michal na mně jen zařval pojeď Jiřino. Z posledních sil jsem tedy dorovnal jejich rychlost a byl rád, že mi to neujelo.
Nahoře ovšem opět nebyl zájem jet, všichni se začali akorát ohlížet a když někdo vyrazil, hned bylo zájmů dost. Tak jsme se postupně docukali až k druhé půli posledního kola a jelikož se opět nic nejelo, rozhodl jsem se zaútočit.
Prudce jsem vyrazil z balíku a i když jsem si vytvořil malý náskok, opět se dal celý balík do pohybu a postupně mně dojel. Načež se opět velmi zpomalilo, tak jsem to zkusil znovu, za mnou se vydal Michal Smolka, ale balík opět reagoval a byl jen pár metrů za námi, tak jsem to rovnou vzdal.
V první ze dvou vlnek vyjel z balíku celkem nenápadně jeden z jezdců, už ani nevím, kdo to byl, ale ač se to zdálo téměř neuvěřitelné, vytvořil si poměrně slušný náskok a celkem zdatně jej udržoval.
Už to vypadalo, že si náskok i přes poměrně velkou snahu našeho prořídlého balíku udrží až do cíle, ale v cílovém výjezdu byl přece jen dojet a zlikvidován masou napumpovaných stehen a lýtek, protáhlých ksichtů a hromového funění.
Musím přiznat, že i přes všechny předcházející varování jsem si do cílového výjezdu celkem věřil, ale skutečnost byla taková, že jsem nedokázal skoro vůbec zrychlit a byl rád, že jsem dojel do cíle na šestém místě hned za Michalem, který naopak začal spurtovat moc brzy.
Únava z Rusavské padesátky byla prostě větší, než jsem myslel a podle toho to při závodě vypadalo, ale párkrát jsem to zkusil a v Moravském poháru mi stejně o nic nejde. Takže jsme se vrátili zpět k autu a domů jsem jel opět na kole v doprovodu Iva, Jiřiny a Dalibora, kteří nás přijeli na kolech podpořit.
Závod to byl pěkný, pořadatelé to celkem zvládli, až na tak trochu nejasný start a hlavně zbytečně komplikovaný dojezd v nějakém vjezdu do JéZéDé, kde byl absolutně špatně postavený koridor, ve kterém stejně nikdo nezastavil. Já v něm zůstal stát jako jediný ze všech jezdců z prvního balíku, takže kdybych trval na dodržení pravidel, byl bych vítěz.
Podle toho také vypadají výsledky, je v nich absolutní chaos, pomíchaní jezdci v kategoriích B a C, ale to mně nemusí trápit. Takže nezbývá než držet pořadatelům do příštího ročníku palce, snad se poučí a zapracují na těch pár nedostatcích. Ale není nic horšího, než totální zmatky ve výsledcích, to fakt nedělá dobrotu.
Po příjezdu už byl na místě Michal Hradil s Alenkou Háblovou a také Láďa Pelc a Tom Galuška. Společně jsme si jeli projet trať, její první půle byla spíše rovinatá, ta druhá pak mírně zvlněná s nepříjemným sjezdem do cílových Čechovic, ve kterém byly dvě prudké serpentiny a hrozně hrbatý asfalt. Cílový kopec byl sice jen půl kilometru dlouhý s průměrem 5%, ale na jeho vrcholu se točilo doprava do cílové rovinky, která byla dlouhá asi jen 25 metrů, navíc nájezd do ní byl dost rozbitý.
Po omrknutí cíle jsme se tedy vrátili k autu, nachystali se na závod a čekali na start. Na závod se sjela poměrně početná konkurence, nechyběl tým Idea Ráfkárna, kluci z IN-LIFE cycling teamu a spousta dalších borců. Pár minut před startem jsem si stoupl do balíku jezdců do 39. let a čekal na start. Ten přišel poměrně nečekaně asi dvě minuty před desátou hodinou, borec prostě řekl start a jelo se...
Chvíli jsem měl strach, že Michal nestihl start, ale naštěstí se za chvíli vynořil vedle mně, po pokoření cílového kopce jsem se zařadil někde doprostřed balíku a nechal závodění na ostatních.
V nohách jsem cítil únavu ze soboty a věděl jsem, že se buď dostanu do tempa, nebo to bude ještě horší.
První kolo uběhlo celkem rychle, všechny pokusy o únik likvidovali hlavně borci z Ráfkárny, Michal to také zkusil, ale vždy se to opět sjelo. Druhá půle v malých kopcích mě dost bolela, ale bez větších potížích jsem byl zakotvený v balíku. V nepříjemném sjezdu se naštěstí nic nestalo a před námi byl cílový kopec. Ten už docela bolel, nohy odmítaly zátěž a musel jsem se dost zmáčknout, aby mi to neujelo.
Několik jezdců z Ečka se rozhodlo využít mého stíhání Pavla a když na mně ve sjezdu houkl Láďa Pelc, ať mu rozjedu spurt, neváhal jsem ani chvilku a celou rovinu pod cílový kopec jsem mu odtáhl, jak nejlépe jsem uměl. V kopci jsem se ale dost zastavil a tak jsem mohl sledovat, jak Láďa vyráží a s přehledem si jede pro vítězství.
Já si v půlce kopce konečně zahákoval Pavla a už jsem se chystal jej předjet a podpořit ho v úniku, když se kolem nás přehnal celý náš balík a Michal na mně jen zařval pojeď Jiřino. Z posledních sil jsem tedy dorovnal jejich rychlost a byl rád, že mi to neujelo.
Nahoře ovšem opět nebyl zájem jet, všichni se začali akorát ohlížet a když někdo vyrazil, hned bylo zájmů dost. Tak jsme se postupně docukali až k druhé půli posledního kola a jelikož se opět nic nejelo, rozhodl jsem se zaútočit.
Prudce jsem vyrazil z balíku a i když jsem si vytvořil malý náskok, opět se dal celý balík do pohybu a postupně mně dojel. Načež se opět velmi zpomalilo, tak jsem to zkusil znovu, za mnou se vydal Michal Smolka, ale balík opět reagoval a byl jen pár metrů za námi, tak jsem to rovnou vzdal.
V první ze dvou vlnek vyjel z balíku celkem nenápadně jeden z jezdců, už ani nevím, kdo to byl, ale ač se to zdálo téměř neuvěřitelné, vytvořil si poměrně slušný náskok a celkem zdatně jej udržoval.
Už to vypadalo, že si náskok i přes poměrně velkou snahu našeho prořídlého balíku udrží až do cíle, ale v cílovém výjezdu byl přece jen dojet a zlikvidován masou napumpovaných stehen a lýtek, protáhlých ksichtů a hromového funění.
Musím přiznat, že i přes všechny předcházející varování jsem si do cílového výjezdu celkem věřil, ale skutečnost byla taková, že jsem nedokázal skoro vůbec zrychlit a byl rád, že jsem dojel do cíle na šestém místě hned za Michalem, který naopak začal spurtovat moc brzy.
Únava z Rusavské padesátky byla prostě větší, než jsem myslel a podle toho to při závodě vypadalo, ale párkrát jsem to zkusil a v Moravském poháru mi stejně o nic nejde. Takže jsme se vrátili zpět k autu a domů jsem jel opět na kole v doprovodu Iva, Jiřiny a Dalibora, kteří nás přijeli na kolech podpořit.
Závod to byl pěkný, pořadatelé to celkem zvládli, až na tak trochu nejasný start a hlavně zbytečně komplikovaný dojezd v nějakém vjezdu do JéZéDé, kde byl absolutně špatně postavený koridor, ve kterém stejně nikdo nezastavil. Já v něm zůstal stát jako jediný ze všech jezdců z prvního balíku, takže kdybych trval na dodržení pravidel, byl bych vítěz.
Podle toho také vypadají výsledky, je v nich absolutní chaos, pomíchaní jezdci v kategoriích B a C, ale to mně nemusí trápit. Takže nezbývá než držet pořadatelům do příštího ročníku palce, snad se poučí a zapracují na těch pár nedostatcích. Ale není nic horšího, než totální zmatky ve výsledcích, to fakt nedělá dobrotu.
Komentáře
Okomentovat