Na tenhle závod se mi vůbec nechtělo, ráno jsem přišel z noční z práce a musel jsem hodně podpořit morálku, abych nezalezl za Adélkou pod vyhřátou peřinu. Navíc počasí také nic moc, po dlouhých vedrech sice konečně pár dní pršelo, ale jet zrovna kritérium v dešti není nic, o co bych stál.
Po příjezdu do Poruby jsme zaparkovali týmový vůz přímo u trati, aby jsme se mohli na ostatní kategorie dívat, i kdyby začalo pršet. Když tak sedíte v autě a díváte se, jak ostatní krouží na okruhu, vypadá to tak snadně...
Asi hodinu a půl před startem vytahuji z vozu válce a začínám se rozjíždět, vím že po noční potřebuji mnohem delší čas na rozjetí. Pak se ke mně postupně přidává Michal, který se musí o své válce dělit s Jiřinou. Postupně se plní předpověď a začíná pršet, takže stěhujeme válce pod altán, který tam stál opuštěně kousek od nás.
Po odjetí kategorie C si rychle projíždíme trať a už se blíží náš start. Možná díky špatnému počasí, ale také nejspíš kvůli večernímu kritériu profíků, nás na startu nakonec stojí jen jedenáct a největší respekt budí pro nás příliš neznámý Michal Chmel ze Superior Riders. Taktiku ale máme domluvenou a jelikož jsme tam jediní, kdo má více jezdců z jednoho týmu, hodláme toho pořádně využít. Ještě všem domlouvám, aby v zatáčkách neblbli, ať se nepozabíjíme, nerad bych se okoupal dřív, než dojedu do cíle.
Za mírného deště je konečně odstartováno a jedeme, čeká nás 15 okruhů po hlavní třídě v Porubě, její první část mírně stoupá až po první otočku, poté je to z kopce až po další otočku a spurt do cíle. Celý okruh má 2,5km, takže máme před sebou cca 36km. Slovo mírně stoupá ale není zrovna na místě, když jedete do plných a ještě k tomu do kopce, který sice není skoro vidět, ale v závěru má přece jen pár procent, umí to docela štípnout.
Hned od začátku se docela jede, obě vracečky projíždíme celkem v poklidu a přichází první spurt, ve kterém má nejvíc sil Jiřina, který bere dva body, já na poslední chvíli dotahuji Milana Chmela a snad o galusku beru jeden bod, což mi ale potvrdili až v cíli po zhlédnutí záznamu na cílové kameře.
Po otočce na horní části tratě se moc nejede a tak toho hned využívám a razantně nastupuji, vytvářím si mírný náskok, Michal mi to zkušeně odpojil a tak jedu sám skoro celý okruh, takže druhá bodovačka je má, další dva body.
Pak už si potřebuji přece jen odpočinout a tak se nechávám dojet. Před námi je třetí průjezd cílem, což znamená první velká bodovačka za 5, 3, 2 a 1 bod pro první čtyři. Od spodní otočky se docela letí a i když jsem trochu unavený po předchozím kole v úniku, celkem s přehledem míjím Jiřinu i Michala Chmela a jedu si pro pět bodů.
Po průjezdu cílem Jiřina pokračuje v nasazeném tempu a vytváří si náskok asi deset metrů, za ním vyráží Martin Stančík z CK Continental, kterého musím pokrýt, i když po spurtu se u toho docela ksichtím. Asi 10 metrů za námi pak Michal pokrývá dalšího jezdce, který nás chce také dojet a máme to tak skvěle rozjeté. Stančas se po delším snažení zvedá a chce si Jiřinu dospurtovat, ale po třech šlápnutích si zase sedá a já vím, že teď je má chvíle, z háku mu nastupuji, dojíždím docela na krev Jiřinu a jsem rád, že mu padnu do háku.
Společně pak stoupáme až k první otočce, kde už máme náskok asi 20 metrů a můžeme založit. Jedu špici a fakt si hodně dávám, musíme ale zkusit zlomit odpor ostatních, kteří jedou přece jen ještě poměrně blízko. Další malá bodovačka, Jiřina za dva a já za jeden a jedeme do dalšího kola. Náskok pomalu, ale jistě navyšujeme, ale i přesto hlavně já jezdím špice úplně na doraz, i když Jiřina se taky hodně snaží.
Při průjezdech cílem se vždy střídáme, aby jsme zhruba stejně brali body, za námi se každý třetí průjezd boduje jen o 2 a jeden bod, což má za úkol sbírat Michal, který nemusí střídat, i když se ho k tomu jeho spolujezdci z balíku snaží přemluvit, ale přece nebude sjíždět týmové kolegy.
S každým dalším kolem postupně navyšujeme náskok a už je celkem zřejmé, že nás nemůžou dojet, pokud se nestane nic neočekávaného, ale já to nechci mít jednoduché, chci aby to co nejvíc bolelo a tak jezdím mnohem delší časy na špici a mnohem rychleji než Jiřina, za kterým se pak celkem nudím.
V devátém kole už toho má Jiřina dost, stejně jen hledí na mé zadní kolo a to dle jeho slov může i na trénincích, nemusí pro to jezdit do Ostravy a tak začíná vymýšlet, že počká na Michala. Pak mi oznamuje, že mi nastoupí, tak mu říkám klidně to zkus, já si tě stejně dojedu. A tak se i stalo, po spodní otočce mi z háku ten "debil" prudce nastupuje a jede až do cíle, v tu chvíli prostě nemám síly na to ho zahákovat a ani to nezkouším, vím že si ho svým tempem za chvíli dojedu. Za cílem pak na mně po mém hlasitém HÉÉÉJ přece jen počká a v dalším kole zastavuje u Iva s Pepou a čeká tedy na Michala.
Já jedu zbývajících šest kol sám, dávám si co to jde, ale postupně to začíná bolet víc a víc, přece jen chybí alespoň krátký odpočinek za Jiřinou v háku. Ale náskok na skupinu s Michalem mám už téměř celý okruh, předjel jsem i několik jezdců o kolo a postupně si jedu pro vítězství.
To si můžu s přehledem vychutnat a byl to pěkný pocit, málokdy se poštěstí, že si jedete o samotě pro vítězství s rukama nad hlavou... Dlouho za mnou pak spurtuje hlavní skupina, Jiřina má jisté druhé místo a Michal třetí, takže jsme to zvládli na jedničku.
Celý závod jsem jel necelých 53 minut, což je průměr 41,7km/h a posbíral jsem 38 bodů, na skupinu za mnou jsem měl náskok přes dvě a půl minuty. Jiřina pak měl 27 bodů a Michal 11. Na ostatní pak zbylo pouhých 7 bodů, když Stančas bral 4, Michal Chmel 3 a a Martin Hammerl 2 body.
Vyhlášení proběhlo celkem rychle, dostal jsem žlutý dres pro vítěze, vystřelil jsem si špuntem do davu a mohli jsme jet domů. Jak se mi na závod vůbec nechtělo, tak jsem byl nakonec hodně rád, že jsem ráno do té vyhřáté postele nezalezl...
Za pěkné fotky (kromě té z vyhlášení, ta je z mobilu) bych chtěl poděkovat Martině Bradové z AtelierMB, díky Marťo, jsi jednička :)
Po příjezdu do Poruby jsme zaparkovali týmový vůz přímo u trati, aby jsme se mohli na ostatní kategorie dívat, i kdyby začalo pršet. Když tak sedíte v autě a díváte se, jak ostatní krouží na okruhu, vypadá to tak snadně...
Asi hodinu a půl před startem vytahuji z vozu válce a začínám se rozjíždět, vím že po noční potřebuji mnohem delší čas na rozjetí. Pak se ke mně postupně přidává Michal, který se musí o své válce dělit s Jiřinou. Postupně se plní předpověď a začíná pršet, takže stěhujeme válce pod altán, který tam stál opuštěně kousek od nás.
Po odjetí kategorie C si rychle projíždíme trať a už se blíží náš start. Možná díky špatnému počasí, ale také nejspíš kvůli večernímu kritériu profíků, nás na startu nakonec stojí jen jedenáct a největší respekt budí pro nás příliš neznámý Michal Chmel ze Superior Riders. Taktiku ale máme domluvenou a jelikož jsme tam jediní, kdo má více jezdců z jednoho týmu, hodláme toho pořádně využít. Ještě všem domlouvám, aby v zatáčkách neblbli, ať se nepozabíjíme, nerad bych se okoupal dřív, než dojedu do cíle.
Za mírného deště je konečně odstartováno a jedeme, čeká nás 15 okruhů po hlavní třídě v Porubě, její první část mírně stoupá až po první otočku, poté je to z kopce až po další otočku a spurt do cíle. Celý okruh má 2,5km, takže máme před sebou cca 36km. Slovo mírně stoupá ale není zrovna na místě, když jedete do plných a ještě k tomu do kopce, který sice není skoro vidět, ale v závěru má přece jen pár procent, umí to docela štípnout.
Hned od začátku se docela jede, obě vracečky projíždíme celkem v poklidu a přichází první spurt, ve kterém má nejvíc sil Jiřina, který bere dva body, já na poslední chvíli dotahuji Milana Chmela a snad o galusku beru jeden bod, což mi ale potvrdili až v cíli po zhlédnutí záznamu na cílové kameře.
Po otočce na horní části tratě se moc nejede a tak toho hned využívám a razantně nastupuji, vytvářím si mírný náskok, Michal mi to zkušeně odpojil a tak jedu sám skoro celý okruh, takže druhá bodovačka je má, další dva body.
Po průjezdu cílem Jiřina pokračuje v nasazeném tempu a vytváří si náskok asi deset metrů, za ním vyráží Martin Stančík z CK Continental, kterého musím pokrýt, i když po spurtu se u toho docela ksichtím. Asi 10 metrů za námi pak Michal pokrývá dalšího jezdce, který nás chce také dojet a máme to tak skvěle rozjeté. Stančas se po delším snažení zvedá a chce si Jiřinu dospurtovat, ale po třech šlápnutích si zase sedá a já vím, že teď je má chvíle, z háku mu nastupuji, dojíždím docela na krev Jiřinu a jsem rád, že mu padnu do háku.
V devátém kole už toho má Jiřina dost, stejně jen hledí na mé zadní kolo a to dle jeho slov může i na trénincích, nemusí pro to jezdit do Ostravy a tak začíná vymýšlet, že počká na Michala. Pak mi oznamuje, že mi nastoupí, tak mu říkám klidně to zkus, já si tě stejně dojedu. A tak se i stalo, po spodní otočce mi z háku ten "debil" prudce nastupuje a jede až do cíle, v tu chvíli prostě nemám síly na to ho zahákovat a ani to nezkouším, vím že si ho svým tempem za chvíli dojedu. Za cílem pak na mně po mém hlasitém HÉÉÉJ přece jen počká a v dalším kole zastavuje u Iva s Pepou a čeká tedy na Michala.
Za pěkné fotky (kromě té z vyhlášení, ta je z mobilu) bych chtěl poděkovat Martině Bradové z AtelierMB, díky Marťo, jsi jednička :)
A na závěr už jen odkaz na výsledky: Výsledky všech kategorií
Komentáře
Okomentovat