Do odletu na Mallorcu zbývá jen pár dní a příprava je v plném proudu, po včerejším týmovém tréninku, který jsem jako obvykle neplánovaně protáhl na 150 km, jsem se na dnešek domluvil s Pavlem Žákem, že se pohodově projedeme na Hané. Podle předpovědi má sice foukat, ale však pojedeme pohodově...
Ráno to ale na radaru nevypadalo úplně nejlépe, nějaké díry mezi mraky ale byly a tak s menším zpožděním vyrážím. Přes Žálkovice a Kyselovice mířím v poměrně silném severozápadním větru na Chropyň a napadá mne, že bych se mohl zastavit v mém oblíbeném servisním a prodejním centru V+P Chropyně. Devítkový řetěz Record byl před vánocemi ještě celkem cajk, ale přes vánoce přece jen nějaké ty kilometry naskočily a už by zasloužil vyměnit.
Prodejna je velmi dobře přístupná a tak najedu až k pultu v pedálech a než vycvaknu, už ukazuji Láďovi přes skleněný pult, pro co jsem si přijel, tomu říkám prodejna pro cyklisty!! Blesková je i výměna řetězu, probereme mou menší televizi na řídítkách i zadní radar a můžu pokračovat v krasojízdě, díky Laďo...
Máme sice strach, že bude řetěz střílet na kazetě jak pumpovací brokovnice, ale to se naštěstí nepotvrzuje a i když si řetěz přece jen občas vystřelí, není to nic hrozného, však on si zvykne a příště to už bude i s výměnou kazety.
Pokračuji směr Kojetín a než zapadnu do lesa lemujícího silnici po obou stranách, docela si dávám, kruci nějak ten vítr zesiluje... Než se dopachtím do Kojetína, mám za sebou zkoušku aerodynamiky ve větrném tunelu, zaměřenou na pravý bok. Pak už ale přeje jen větrný tunel končí díky dalšímu stromořadí a domořadí a u místní benzínky potkávám Žakyna.
Plán je jasný, dojet co nejdál proti větru a pak se nechat dofouknout domů. Takže jedeme směr Prostějov, zpočátku vedle sebe a snažíme se pokecat, ale proti je nejen silný proti, ale i provoz a tak se řadíme do lajny a střídavě bojujeme, co to jde, jakože to chvílemi fakt moc nejde. V Čelčicích najíždíme na stezku a konečně můžeme trochu pokecat.
V malinkém brdku na stezce před Bedihoští je vítr tak silný, že stoupání, které vám obvykle sotva propne svalstvo na nohách a přeletíte jej bez povšimnutí, tak tentokrát nám pořádně propne i zádové svalstvo, jak se krčíme nad řídítky a mám co dělat, abych tam nepráskl španěla...
Z Bedihoště do Výšovic je prvotřídní povrch, za který by se nestyděla ani kdejaká belgická klasika, prověříme utažení všech komponent kola a na závěr i rovnováhu, když nám v pravotočivé zatáčce tak foukne z boku, až nevěřím, že to přilnavost plášťů a galusek na hladkém skákavém povrchu ustojí, ale naštěstí ustála.
Z Výšovic pokračujeme rovně na Kelčice a přichází další poryv větru, který je určitě nejsilnější a tady už máme fakt co dělat, aby nás to neposlalo do levé škarpy, hlavně Žakyn na vysokých karbonech doslova balancuje na hraně přepadnutí přes vlastní rovnováhu, až mu raději dělám prostor k pádu. Naštěstí to zvládl a tak se tomu jen zasmějeme, i když chvíli nám do smíchu vůbec nebylo.
Z Kelčic už je to naštěstí spíše do zad a motáme se přes kdejaké vesnice až do Němčic nad Hanou (zdravím Dalibore) a Žakyn rozhoduje, že to ještě protáhneme směr Zdounky.
Takže Vrchoslavice a zdoláváme přece jen delší brdky ve Vitčicích a Dřínově, pak už ale jedeme přes Věžky a Zlobice do Kroměříže. Je to spíše z kopce a s větrem do zad, o to víc ale musím dřít, abych stačil roztočeným velekarbonům na Žakynově SystemSix.
V Kroměříži se loučíme a já už poměrně hladový mířím k domovu, od Chropyně je mi jasné, že slunečné počasí skončilo, ukrutný vítr žene ukrutný mrak s ještě ukrutnějším sněžením, vločky jako koňské hlavy letí ve větru téměř vodorovně a jsem rád, že konečně točím opět na východ, z Vlkoše už letím skoro stejně rychle jako vločky a tak už to moc nevadí...
Ráno to ale na radaru nevypadalo úplně nejlépe, nějaké díry mezi mraky ale byly a tak s menším zpožděním vyrážím. Přes Žálkovice a Kyselovice mířím v poměrně silném severozápadním větru na Chropyň a napadá mne, že bych se mohl zastavit v mém oblíbeném servisním a prodejním centru V+P Chropyně. Devítkový řetěz Record byl před vánocemi ještě celkem cajk, ale přes vánoce přece jen nějaké ty kilometry naskočily a už by zasloužil vyměnit.
Prodejna je velmi dobře přístupná a tak najedu až k pultu v pedálech a než vycvaknu, už ukazuji Láďovi přes skleněný pult, pro co jsem si přijel, tomu říkám prodejna pro cyklisty!! Blesková je i výměna řetězu, probereme mou menší televizi na řídítkách i zadní radar a můžu pokračovat v krasojízdě, díky Laďo...
Máme sice strach, že bude řetěz střílet na kazetě jak pumpovací brokovnice, ale to se naštěstí nepotvrzuje a i když si řetěz přece jen občas vystřelí, není to nic hrozného, však on si zvykne a příště to už bude i s výměnou kazety.
Pokračuji směr Kojetín a než zapadnu do lesa lemujícího silnici po obou stranách, docela si dávám, kruci nějak ten vítr zesiluje... Než se dopachtím do Kojetína, mám za sebou zkoušku aerodynamiky ve větrném tunelu, zaměřenou na pravý bok. Pak už ale přeje jen větrný tunel končí díky dalšímu stromořadí a domořadí a u místní benzínky potkávám Žakyna.
Plán je jasný, dojet co nejdál proti větru a pak se nechat dofouknout domů. Takže jedeme směr Prostějov, zpočátku vedle sebe a snažíme se pokecat, ale proti je nejen silný proti, ale i provoz a tak se řadíme do lajny a střídavě bojujeme, co to jde, jakože to chvílemi fakt moc nejde. V Čelčicích najíždíme na stezku a konečně můžeme trochu pokecat.
V malinkém brdku na stezce před Bedihoští je vítr tak silný, že stoupání, které vám obvykle sotva propne svalstvo na nohách a přeletíte jej bez povšimnutí, tak tentokrát nám pořádně propne i zádové svalstvo, jak se krčíme nad řídítky a mám co dělat, abych tam nepráskl španěla...
Z Bedihoště do Výšovic je prvotřídní povrch, za který by se nestyděla ani kdejaká belgická klasika, prověříme utažení všech komponent kola a na závěr i rovnováhu, když nám v pravotočivé zatáčce tak foukne z boku, až nevěřím, že to přilnavost plášťů a galusek na hladkém skákavém povrchu ustojí, ale naštěstí ustála.
Z Kelčic už je to naštěstí spíše do zad a motáme se přes kdejaké vesnice až do Němčic nad Hanou (zdravím Dalibore) a Žakyn rozhoduje, že to ještě protáhneme směr Zdounky.
Doma už na mne (no vlastně u sousedů) čeká další hračka od Garminu a to radar Varia RTL510, fakt povedeně vylepšená verze předchozího RTL500 s jednou diodou, která vám ale bez problémů vypálí oči, to mne budou řidiči fakt milovat :). Díky www.bagbike.cz/
Ahoj Jirko, díky za pozdrav. Přeji mnoho spravedlivých tréninkových kilometrů na Mallorce v příjemném počasí. Dalibor
OdpovědětVymazat