Dnešní probuzení po necelých čtyřech hodinách spánku nic moc, myslel jsem, že Pavle zvoní telefon a tak se jí ptám, co to máš a vedle mě leží Daliboss, o to horší probuzení to bylo... :)
Snídaně je dnes nějaká slabší, nebo jsme si už možná zvykli a jsme všeho přežraní, takže toho nesním tolik, jako obvykle a později to bude poznat.
Po snídani chci jít na pokoj a začít se oblékat, ale je tam uklízečka a tak jdu na chvíli do posilovny. Pak už se rychle oblékám a jdu si pro kolo, ale vidím, že má Daliboss defekt a tak mu to opravuji, protože on přijde na poslední chvíli a už by to nestihl.
Spolu pak jedeme do naší půjčovny a dofukujeme si tedy kola, ještě si necháme máznout řetěz a frčíme na sraz. Dnes je o něco slabší účast, ale opět nechybí Kulhavý, Cink, Ulman, Hynek, Stošek, Buksa a další a tak je jasné, že to bude opět bolet.
Vyrážíme podél letiště a podél dálnice, trasa samozřejmě začíná stoupat a z balíku postupně odpadávají i holky. Sám mám ještě studené nohy, na špici je Cink s Ulmanem a tak mám co dělat, abych jejich tempo akceptoval.
Když ale začíná odpadat Melissa van Neck, moje nová kamarádka ze včerejška, tak jí dvakrát trochu pomůžu a už jsme konečně nahoře. Kousek za vrcholem máme v balíku první defekt a tak se zastavuje, alespoň se Daliboss dotáhl zpět.
Po opravě můžeme pokračovat, ale v Algaidě opět opravujeme a stojíme tam dlouho, až si říkám, že na nás by se teda určitě tak dlouho nečekalo. Pak už konečně vyrážíme a jedeme směr Sencelles a Inca. Pořádně fouká zleva a tak je to často i souboj o to, kdo pojede v pravé lajně a ušetří pěkných pár wattů před kopcem, který už se tyčí před námi.
Projedeme Selvou a jsme v Caimari, kde začíná stoupání nad Lluc. Je to 8km dlouhý kopec s průměrem 5%, plný serpentin a krásných lesních úseků. Hned odspodu sice začíná pomalé řídnutí našeho balíku, odpadá Daliboss, který si raději pojede své tempo, za chvíli odvlaje i chudák Melissa a když se začíná závodit, je v problémech i Jiřina a svoboďák, který by se na to dle jeho slov mohl vy*rat.
Já jedu stále na velkou (ještě jsem tady malou placku nedal) a jede se mi dobře, ale naštěstí se jede poměrně v poklidu. Když se před vrcholem začíná ostře závodit, zůstávám v klidu sedět a nechávám odjet trojici Cink, Ulman a myslím Stošek, už ani nevím... Máme toho dnes před sebou hodně, po včerejšku za sebou hodně a tak se nechci zbytečně utavit.
Navíc cítím, že nám kluci dávají dost najevo, že mezi ně prostě nepatříme, což trochu nechápu, ale nějak zvlášť mě to netrápí. Na jejich žádost jsem vypl radar, chápu že jim to blikání a neustálé pípání mohlo vadit, stačilo říct. Také jsem vypl upozornění na ostré zatáčky, kterých bylo v tomto výjezdu nespočet a tak jim to také vadilo, ale ke konci už i mně. Taky by to mohl mít Garmin lépe zvládnuté a mohlo to upozorňovat až při vyšších rychlostech, např. ve sjezdu...
Nahoře čekáme na Melissu, ale ta se drží skvěle a přijíždí chvíli po nás, oblékám vestu a studeným sjezdem dlouhým 11km frčíme do Pollency. Musíme dávat pozor, sjezd je samozřejmě plný zatáček a některé jsou mokré, ale naštěstí se nic nestane a já konečně zkouším, jak brzdí kotouče v tak dlouhém sjezdu a jsem maximálně spokojený.
V Pollence obsazujeme cukrárnu a docela dlouho se sedí, na náš vkus až moc dlouho. Pak už ale na špici úřaduje opět Cink s Ulmanem a musím uznat, klobouk dolů, jedou fakt neskutečně. A když nás předjede starší paní na skůtru, padnou jí do háku jak za dernu a letíme fakt bomby. V háku je to celkem v klidu, ale Cink se na špici začíná trochu kroutit a vůbec mu to nezávidím, není tak schovaný za motorkou jako Ulman. Nakonec jsme úsek z Pollency do Sa Pobla v délce 20 km zvládli průměrem 40km/h a to byla skoro půlka proti větru, na Stravě z toho mám osmé místo z nějakých 712 lidí.
Dál pokračujeme zvlněným terénem do Sineu a mineme Montuiri, aby jsme si to ještě kousek protáhli a vrátili se do Algaidy, kterou už jsme dnes projížděli. Před námi jsou kopce, ve kterých jsem včera dojížděl balík v koloně aut, ale z této strany nejsou tak těžké a tak je dáme bez větších potíží.
Dlouhým sjezdem přiletíme do Llucmajoru a kolem dálnice je to přímo proti silnému větru, jedu na špici se Stoškem a i když už jsem unavený, nohy pořád jedou, ale po sedmi kilometrech toho začínám mít dost a tak střídáme. Ale do Arenalu už je to stejně jen z kopce, i když vítr je tak silný, že to není zadarmo.
Po pláži jedu do naší půjčovny, kde si v mycím boxu umyji celé kolo a nafotím alespoň dvě fotky, než ho zase zašpiním. S kolem jsem maximálně spokojený, rám je opravdu tuhý, to musím uznat, stejně jako výplety DT SWISS R470 db. Ultegra šlape jako hodinky, už jsem si na řazení celkem zvykl a tak se spletu jen občas.
Co ale musím pochválit, jsou diskové brzdy. Když jsem si kolo půjčoval, měl jsem z toho strach, ale brzdy jsou skvěle čitelné, při normální jízdě prakticky nepoznám, že mám jiné než ráfkové. V dnešním dlouhém sjezdu byl největší rozdíl v tom, že když brzdíte na karbonových ráfcích, tak se karbon i špalky zahřejí a brzdný výkon citelně narůstá.
To kotouče brzdí prostě pořád stejně, ani jednou se mi ještě nestalo, že bych probrzdil nebo nedobrzdil, opravdu o nich začínám vážně uvažovat. Ještě jsem nevyzkoušel, jak brzdí za deště a doufám, že ani nevyzkouším...
Snídaně je dnes nějaká slabší, nebo jsme si už možná zvykli a jsme všeho přežraní, takže toho nesním tolik, jako obvykle a později to bude poznat.
Po snídani chci jít na pokoj a začít se oblékat, ale je tam uklízečka a tak jdu na chvíli do posilovny. Pak už se rychle oblékám a jdu si pro kolo, ale vidím, že má Daliboss defekt a tak mu to opravuji, protože on přijde na poslední chvíli a už by to nestihl.
Spolu pak jedeme do naší půjčovny a dofukujeme si tedy kola, ještě si necháme máznout řetěz a frčíme na sraz. Dnes je o něco slabší účast, ale opět nechybí Kulhavý, Cink, Ulman, Hynek, Stošek, Buksa a další a tak je jasné, že to bude opět bolet.
Vyrážíme podél letiště a podél dálnice, trasa samozřejmě začíná stoupat a z balíku postupně odpadávají i holky. Sám mám ještě studené nohy, na špici je Cink s Ulmanem a tak mám co dělat, abych jejich tempo akceptoval.
Když ale začíná odpadat Melissa van Neck, moje nová kamarádka ze včerejška, tak jí dvakrát trochu pomůžu a už jsme konečně nahoře. Kousek za vrcholem máme v balíku první defekt a tak se zastavuje, alespoň se Daliboss dotáhl zpět.
Po opravě můžeme pokračovat, ale v Algaidě opět opravujeme a stojíme tam dlouho, až si říkám, že na nás by se teda určitě tak dlouho nečekalo. Pak už konečně vyrážíme a jedeme směr Sencelles a Inca. Pořádně fouká zleva a tak je to často i souboj o to, kdo pojede v pravé lajně a ušetří pěkných pár wattů před kopcem, který už se tyčí před námi.
Projedeme Selvou a jsme v Caimari, kde začíná stoupání nad Lluc. Je to 8km dlouhý kopec s průměrem 5%, plný serpentin a krásných lesních úseků. Hned odspodu sice začíná pomalé řídnutí našeho balíku, odpadá Daliboss, který si raději pojede své tempo, za chvíli odvlaje i chudák Melissa a když se začíná závodit, je v problémech i Jiřina a svoboďák, který by se na to dle jeho slov mohl vy*rat.
Já jedu stále na velkou (ještě jsem tady malou placku nedal) a jede se mi dobře, ale naštěstí se jede poměrně v poklidu. Když se před vrcholem začíná ostře závodit, zůstávám v klidu sedět a nechávám odjet trojici Cink, Ulman a myslím Stošek, už ani nevím... Máme toho dnes před sebou hodně, po včerejšku za sebou hodně a tak se nechci zbytečně utavit.
Navíc cítím, že nám kluci dávají dost najevo, že mezi ně prostě nepatříme, což trochu nechápu, ale nějak zvlášť mě to netrápí. Na jejich žádost jsem vypl radar, chápu že jim to blikání a neustálé pípání mohlo vadit, stačilo říct. Také jsem vypl upozornění na ostré zatáčky, kterých bylo v tomto výjezdu nespočet a tak jim to také vadilo, ale ke konci už i mně. Taky by to mohl mít Garmin lépe zvládnuté a mohlo to upozorňovat až při vyšších rychlostech, např. ve sjezdu...
Nahoře čekáme na Melissu, ale ta se drží skvěle a přijíždí chvíli po nás, oblékám vestu a studeným sjezdem dlouhým 11km frčíme do Pollency. Musíme dávat pozor, sjezd je samozřejmě plný zatáček a některé jsou mokré, ale naštěstí se nic nestane a já konečně zkouším, jak brzdí kotouče v tak dlouhém sjezdu a jsem maximálně spokojený.
V Pollence obsazujeme cukrárnu a docela dlouho se sedí, na náš vkus až moc dlouho. Pak už ale na špici úřaduje opět Cink s Ulmanem a musím uznat, klobouk dolů, jedou fakt neskutečně. A když nás předjede starší paní na skůtru, padnou jí do háku jak za dernu a letíme fakt bomby. V háku je to celkem v klidu, ale Cink se na špici začíná trochu kroutit a vůbec mu to nezávidím, není tak schovaný za motorkou jako Ulman. Nakonec jsme úsek z Pollency do Sa Pobla v délce 20 km zvládli průměrem 40km/h a to byla skoro půlka proti větru, na Stravě z toho mám osmé místo z nějakých 712 lidí.
Dál pokračujeme zvlněným terénem do Sineu a mineme Montuiri, aby jsme si to ještě kousek protáhli a vrátili se do Algaidy, kterou už jsme dnes projížděli. Před námi jsou kopce, ve kterých jsem včera dojížděl balík v koloně aut, ale z této strany nejsou tak těžké a tak je dáme bez větších potíží.
Dlouhým sjezdem přiletíme do Llucmajoru a kolem dálnice je to přímo proti silnému větru, jedu na špici se Stoškem a i když už jsem unavený, nohy pořád jedou, ale po sedmi kilometrech toho začínám mít dost a tak střídáme. Ale do Arenalu už je to stejně jen z kopce, i když vítr je tak silný, že to není zadarmo.
Po pláži jedu do naší půjčovny, kde si v mycím boxu umyji celé kolo a nafotím alespoň dvě fotky, než ho zase zašpiním. S kolem jsem maximálně spokojený, rám je opravdu tuhý, to musím uznat, stejně jako výplety DT SWISS R470 db. Ultegra šlape jako hodinky, už jsem si na řazení celkem zvykl a tak se spletu jen občas.
Komentáře
Okomentovat