24.01.19 - Mallorca den osmý - kopce, kopce a kopce... a vítr!! (134km / 2 491m)

Dnes jsme měli v plánu vyrazit na nejkrásnější a zároveň nejtěžší kopec na Mallorce, na Sa Calobru. Ale silný vítr, který foukal od severozápadu, by cestu značně ztěžoval, navíc zítra má být i tepleji a tak jsme to o den odložili. Ale vyrazili jsme také do hor, včera se nám osvědčil jižní výběžek západní hornaté části ostrova a tak jsem se chopil plánování trasy a myslím, že jsem to zvládl na jedničku.
Vyrazili jsme stejně jako včera po cyklostezce do Palmy, ale po pár kilometrech nás zastavil defekt zadního kola Aleny. Při opravě zjišťuji, že jsem si zapomněl vzít do kapes nářadí, peníze a jídlo, takže mé oblíbené "trénink začíná teprve tehdy, až ti dojde jídlo a pití" už zčásti naplňuji právě teď.
Po stezce jedeme až za centrum Palmy a opět začínáme stoupat kolem místních kasáren, kluci mají právě střelby a tak slyšíme mohutné salvy, ale než dojedeme do lesa, tak už jim došly náboje, naštěstí.
Ale já mám nábojů plný zásobník a tak všem rychle ujíždím, vychutnávám si opravdu krásný kopec, který jsme jeli už včera, ale dnes si dávám mnohem víc.

Ještě krásnějším sjezdem sjíždíme nad Calvii, ale tady odbočujeme na rozdíl od včerejška doprava, čeká nás jen malinký brdek a opět dlouhým sjezdem klesáme až pod Puigpunyent. Točíme ostře doleva a čeká nás dlouhé táhlé stoupání do této horské vesničky, ve kterém trochu zlobím na špici, ale jen trochu, abych je všechny neunavil moc předčasně.
V centru odbočujeme doprava na Esporles a čeká nás nádherné stoupání plné serpentin, kterých je nakonec 22. Jiřina s Michalem zkouší mou pozornost, ale jako vždy je ztrestám a v závěru už jedu sám, i když Michal nemá moc velkou ztrátu, Jiřina šetří síly do dalšího kopce. Čekáme na holky a pořizuji nějaké fotky a prohlédnout si můžete i video.

Sjíždíme na hlavní cestu nad Esporles a odbočujeme doleva na Banyalbufar, cesta je zařezaná do prudkého srázu a hluboko pod námi se moře tříští o vysoké útesy, je to nádherný pohled na zpěněné moře a v dáli už jen nekonečná modř.

Cesta je dlouho nahoru a dolů, plná zatáček a nad ní vysoké skály, ze kterých se občas uvolní nějaký ten kamínek o váze pár tun a udělá pořádnou díru do asfaltu, některé ještě ani nejsou opravené. Pak už ale konečně přijíždíme na vrchol kopce a čeká nás nádherný sjezd do Banyalbufaru, který je po krásném širokém asfaltu, plný serpentin a ostrých zatáček, ale musíme dávat velký pozor na vítr, který se do nás v některých zatáčkách opírá tak silně, že máme co dělat, aby jsme to ustáli.

Do Estellencs je to opět taková dá se říct hřebenovka, i když po hřebenu nejedeme. Po jeho projetí je před námi dnes již třetí dlouhé stoupání, dlouhé téměř pět kilometrů a pak po sjezdu hned další, tentokrát dlouhé čtyři kilometry.

Tady hned odspodu útočí Jiřina, ale dojíždím jej a když začne vadnout, jdu přes něj a nechávám ho daleko za sebou, ale v jedné prudké serpentině zastavuji a natáčím další video, tak má alespoň radost, že byl nahoře dřív než já a zajel 311. čas v tomto kopci z nějakých téměř 30 000 jezdců, kteří tudy projeli, rozhodně slušný výkon, ještě že foukalo do zad :).

Pak už předlouhým sjezdem do Andratxe, kde zastavujeme v Mercadoně a konečně si můžu koupit alespoň dvě muffiny. Moc se ale nemůžeme nacpat, protože před námi je hned další kopec, který není ani tak dlouhý jako prudký a pak rychlý sjezd do es Capdelly. V kopci se skvěle drží Michal i Jiřina, i přes pár cuknutí je z háku neurvu a tak si může Jiřina nahoře připsat vrcholovou prémii, samozřejmě nástupem z háku těsně pod vrcholem. Ale nevadí, před námi je ještě dost prémií a ty poslední bývají nejcennější.

 Sjíždíme tedy do es Capdelly a podle původního plánu máme jet rovně do Calvie a vyjet první kopec opačně, ale jako záložní plán mám odbočku doleva směr Galilea, opět nádherný a 5km dlouhý kopec. A jelikož si zatím vedeme moc dobře, tak téměř všichni hned souhlasí a jedeme tedy doleva.
Než pro jistotu vše zkontroluji na mapě, mám malou ztrátu a toho se snaží využít Jiřina a verbuje ostatní, aby mi ujeli a ztížili návrat do balíku, ale nenachází pochopení, holky drží při mně, ví moc dobře, kdo jim tady celou dobu jezdí poslušně špice, i když občas při tom trochu trpí, ale nestěžují si...
Takže si je dojíždím, na nic nečekám a rovnou i ujíždím, celý kopec jedu sám a natáčím další video. Je to velmi dlouhý kopec s nádhernými výhledy, jsem už tak dlouho pryč z domova, že už i kozy vidím všude, jo a ono to jsou fakt kozy, jen chlupaté... :).

Ještě před vrcholem kopce zastavuji za prudkou zatáčkou a pořizuji další fotky, Jiřina díky tomu získává velký náskok, ale když projedou holky s Michalem, tak hned naskakuji na kolo a postupně (nebo potupně??) Jiřinu i na pohodu dojíždím. Ten když to vidí, tak zase rychle upaluje k vrcholu a připisuje si další prémii, ovšem již poslední.

Z Galilea vede další klikatý sjezd zpět do Puigpunyentu, ve kterém jsme dnes už jednou byli. Jako vždy jedu první a upozorňuji ostatní a hlavně holky na prudké zatáčky, přesto to v jedné ostré vracečce Lucka položí, naštěstí se skoro nic nestalo, jen pár odřenin a potrhané dresy.
Jiřina se tam o ni něžně stará, ale není až tak potřeba, Lucka nad tím mávne rukou a jede se dál, perfektní... O kus dál vidím konečně sad pomerančů, na které by se dalo dosáhnout, a tak lehám pod ostnatý plot a tři utrhnu, slíbil jsem, že jich pár dovezu domů, není nad čerstvé pomeranče přímo ze stromu.
Takže mám další ztrátu a tak musím z Puigpunyentu dojíždět zpět do balíku a jak už to tak bývá, rovnou jej minu a začíná se opět závodit. Jiřina padne na špici a snaží se mne dojet, když mu to nejde, tak se snaží spurtovat, ale to mu taky moc nejde. Ze zálohy vyráží Daliboss a dojíždí až ke mně, tak mu padnu do háku a chvilku si odpočinu, pak už ale musím opět vyrazit, zbytek balíku se nějak moc přibližuje.
Jiřina je opět na špici a jelikož je před námi poslední kopec rozdělený malým sjezdem na dva, jsou ve hře dvě poslední prémie a tak jej musím co nejvíc unavit. A to se mi daří dobře, mám stále slušný náskok a když se zase zlomí, opět vyráží Daliboss. Bohužel v momentě, kdy nabere rychlost, tak jsme na odbočce doprava a tak musí prudce brzdit, jaká to smůla :). Ale už jsme tady dnes jeli, jen opačně, tak si to mohl pamatovat...
Točím tedy ostře doprava a před námi je poslední kopec, dlouhý 8km, jen je v jeho půlce pár set metrů sjezd a křižovatka. Jeli jsme jej dolů jako první sjezd a teď tedy opačně. Hned odspodu pořádně zakládám a získávám cenné metry náskoku, Jiřina má sice výraznou ztrátu, ale dává do toho všechno a snaží se mne dojet. Ovšem to všechno je pryč po asi dvou stech metrech a láme se jak suchý chleba.

Mně se ale jede dobře a tak pokračuji v tempu až na vrchol, poté se otáčím a jedu jim zpět naproti. Přidává se k nim nějaký cizí jezdec a snaží se nám ujet, tak jej na chvíli hákujeme, ale pak raději čekáme na holky. Sjíždíme na křižovatku a točíme doleva do posledního kopce.
Coll de Sa Creu jsme jeli včera i dnes, ale teď jej pojedeme z druhé strany a i z této strany je nádherný asfalt a plno krásných zatáček. Jiřina opět útočí, opět se po pár stech metrech zlomí a já opět pokračuji až k vrcholu, ale nohy už docela bolí, máme za sebou 110km v kopcích a moc jsme se nešetřili.
Toho cizího jezdce z předchozího kopce slupneme ještě společně jako malinu, pak už tedy pokračuji sám a nahoře se opět otáčím. Ostatní ale nejedou daleko a tak se můžeme vrhnout do posledního sjezdu. Kroužíme jednu ostrou serpentinu za sebou a já si opět neskutečně užívám kotoučové brzdy, brzdí naprosto přesně a čitelně, bez jediného zaváhání nebo probrždění, prostě po celou dobu tohoto dlouhého sjezdu neměnný brzdný výkon.
A když Jiřina v půlce sjezdu prudce útočí a jedeme fakt na hraně možností, dostanou brzdy opravdu zabrat. V závěru dokonce opět dojíždíme toho cizího jezdce a tak jej ještě v krátkém brdku ztrestám, i když se snažil být proti. Později mi Michal říká, že to byl nejspíš Ital a že si mne spletl s nějakým profíkem, tak mu vysvětlil, s kým měl tu čest... :).
Společně už pak sjíždíme do Palmy, najíždíme na stezku kolem moře a už se nic nestane, dojedeme na hotel, zajdeme si do wellness a pak už večeře, na které toho sním tolik, že se ostatní nestačí divit, prostě dnes byl obrovský výdej a tak musí být obrovský i příděl :).