Přeskočit na hlavní obsah

01.02.19 - První švih po návratu z Mallorcy / první švih s kamerou Garmin Virb Ultra 30 Power (62km / 588m)

Po týdenním odpočinku a malé zdravotní rekonvalescenci jsem zimáka osadil hromadou elektroniky, čímž jeho hodnota vzrostla o stovky procent a vyrazil na takový poznávací švih. Proč poznávací?? Za prvé jsem se s ním musel opět sžít, protože na lepší se zvyká snadno a Specialized Tarmac Disc, na kterém jsem brázdil silnice na Mallorce, byl prostě špičkový. A za druhé jsem měl na řídítkách pod Garminem Edge 1030 novou kameru Garmin Virb Ultra 30 Power, tak jsem ji chtěl konečně vyzkoušet v akci.
Trénink:
Takže po dlouhých přípravách veškeré elektroniky konečně usedám na kolo a vyrážím, jenže první šlápnutí jsou doslova šokující, těžké kolo se chová úplně jinak, navíc bikové pedály, zimní tretry a hlavně řazení Campagnolo.
Tlačím na brzdovou páku ve snaze zařadit lehčí převod a nějak to nejde, teprve až potom si uvědomuji, že se mi řazení Shimano vžilo mnohem víc, než bych čekal a dlouho si opět zvykám na Campagnolo.
Navíc po vyjetí z Přestavlk se do mne opírá silný jižan a tak se skoro zastavuji, jiný posed, jiné kolo, tvrdé a spravedlivé podmínky, to vše mi dává po týdnu bez kola pořádně zabrat, takže se doslova ploužím směr Holešov a zvažuji, že si dnes dám jen něco kratšího.
Pak to ale zamítnu a pokračuji z Holešova kolem Hadovny, kde jsou na cestě vyjeté koleje ve zbytcích sněhu a tak je to chvílemi trochu o hubu, ale jde to. Dojedu do Zlína a mířím na Jižní Svahy pozdravit Jiřinu, moc se ale nezdržuji a po stezce bych chtěl jet do Otrokovic. Ta je ale pod Mladcovou neudržovaná, takže musím do Prštného kolem Dřevnice, kde je docela silný provoz.
Z Prštného už sice jedu po stezce, ale také není zrovna moc udržovaná a v Loukách musím opět na silnici, stezka je dál opět neprůjezdná. Takže jedu do Tečovic a tam už to stočím rovnou domů, po hlavní z Otrokovic se mi nechce a stezka kolem Moravy na tom asi nebude o moc lépe, než ta ve Zlíně.
Navíc je to konečně po větru a tak si dávám pár intervalů, abych se trochu dostal do tempa, zítra nás čeká první týmový trénink po Mallorce a navíc má vítr ještě zesílit, takže to bude těžké... Domů přijíždím tak akorát, na první švih to stačilo.
Kamera:
Tak a teď pár vět o sportovní kameře Garmin Virb Ultra 30 Power. Kamera se prodává už nějaký ten pátek, mám pocit že od podzimu roku 2017 a už jsem o ní několikrát uvažoval, ale vždy mne odradila poměrně malá výdrž baterie.
Ovšem nedávno přišel Garmin s vylepšením této kamery, respektive s novým vodotěsným pouzdrem, které má v sobě napájecí konektory a je možno ji díky tomu neustále napájet bez ztráty vodotěsnosti. Jakmile jsem toto zmerčil, hned jsem ji chtěl, ovšem byla zrovna nedostupná a tak nezbývalo než čekat. Garmin ji naskladnil až těsně před mým odletem na Mallorcu a i když to zpočátku vypadalo, že vše klapne a kamera přijde těsně před odletem, nakonec se to nezdařilo a i když mne to mrzelo, nedalo se nic dělat.
Nakonec se stejně ukázalo, že i když by přišla a vzal bych si ji na Mallorcu, tak bych byl stejně odkázán jen na provoz na baterii, protože v Garminu si sice řekli, že napájecí stojánek se bude hodit hlavně na motorce nebo lodi, kde jej můžete přiloženým kabelem s holými konci připojit přímo na baterii, ale na druhý konec dali místo USB konektoru nějaký kulatý dvoupinový konektor, který si můžete strčit tak akorát... no do špic přece, ale určitě ne do powerbanky nebo nějakého záložního zdroje.
Takže po hodinách a hodinách strávených na internetu a hledání ať už redukce, nebo podobného konektoru to vzdávám, kabel zaplakal stiskem kleští a na jeho nový konec je odborně připojen USB kabel s konektorem USB-A, který už pohodlně pasuje do všech běžně dostupných záložních zdrojů, díky Tome...
Takže konečně montuji kameru na předsazený držák, kde nahoře je upevněn Garmin Edge 1030 a dole visí kamera, je sice vzhůru nohama, ale to jí nevadí, má automatické otočení displeje. Napojuji ji na powerbanku TP-Link s kapacitou 10 400 mAh a jsem zvědavý, jak zatočí s její kapacitou. Kamera je propojená i s Edge 1030, takže ji mohu pohodlně ovládat přímo z displeje, navíc jsem ji nastavil, aby se záznam spustil a ukončil zároveň se záznamem do Edge 1030, takže ji stačí pouze připojit k powerbance, sama se zapne a sama začne nahrávat, paráda.
Ještě s kamerou spáruji čidla ANT+ a to tepy a kadenci a vyrážím. Na displeji Garminu vidím, že se spustil záznam, vidím stav nabití baterie (napojená na záložní zdroj funguje i bez baterie, ale zatím jezdím s ní) a vidím délku záznamu a zbývající čas, který je samozřejmě závislý na zvolené kvalitě videa a také na velikosti paměťové karty.
Tu jsem koupil Samsung Micro SDXC 128GB EVO Plus, což při Full HD videu při 25. snímcích za sekundu stačí na nějakých 8 hodin záznamu. Kamera samozřejmě umí i 2,7K nebo i 4K video, ale datový tok je potom obrovský a značně se snižuje délka záznamu a zvyšuje spotřeba kamery, toto rozlišení je vhodné spíše na krátké akční videa.
Celou jízdu o kameře prakticky nevím, ale těším se, až přijedu domů a podívám se na záznam, viděl jsem na internetu spoustu recenzí a videí, ale originální videa Garminu jsou samozřejmě hodně vylepšené a není nad to zhlédnout vlastní jízdu.
Kamera má oproti konkurenci jednu další výhodu a to takzvanou překryvnou vrstvu, kdy zaznamenává nejen vaši trasu pomocí zabudovaného GPS modulu a s tím spojené veškeré údaje jako rychlost, nadmořskou výšku a další, ale díky ANT+ také právě srdeční tep, kadenci a výkon. Tyto údaje pak právě překryvnou vrstvou vsadí do videa, vy si vyberete jen typ překryvné vrstvy a výsledek stojí za to...
Takže doma ihned kameru připojuji k počítači, stahuji video, které má ovšem nějakých 35 GB v surovém stavu a po prohnání programem Virb Edit (který je zdarma ke stažení na stránkách Garminu a hlavně v češtině) nějakých 10 GB, se jej celé snažím uložit na disk, ovšem to by trvalo asi celou noc a tak dělám jen několikaminutový sestřih, na celé video by stejně nikdo nehleděl a pokud mi fakt natolik fandíte, tak přijeďte s pořádnou flaškou (myslím flash disk).
S programem se pracuje poměrně snadno, ovládání je intuitivní a tak mám brzo výsledné video, ve kterém jsem vystříhal všechny záběry aut, aby nebyly vidět SPZ, které jsou velmi dobře čitelné, i proto jsem kameru kupoval, občas se prostě můžete dostat do situace, kdy se záběry z kamery můžou hodit.
Video je opravdu kvalitní, ostré a dobře stabilizované díky stabilizaci ve 3. osách. Však posuďte sami:
Zatím jsem z kamery opravdu nadšený, škoda jen, že Garmin nedotáhl k dokonalosti napájecí stojánek, respektive napájecí kabel. Záznam je opravdu kvalitní, zvuk i přes uložení v pouzdře výborný, stejně jako fakt, že dotykový displej můžete ovládat i přes dvířka pouzdra, klobouk dolů. Skvělé je i propojení s Edge 1030 nebo s aplikací v mobilním telefonu. Akorát se v něm zatím nezobrazuje srdeční tep ani kadence, to musím ještě vykoumat.
Dlouho jsem se rozhodoval mezi GoPro HERO7 Black a touto kamerou Garmin, GoPro má podle mne asi o 20% lepší kvalitu záznamu a je vodotěsná i bez obalu, ale Garmin ji předběhl díky napájecímu stojánku a také díky propojení se senzory ANT+, proto jsem se rozhodl právě pro Garmin a nelituji. Kamera se dá ovládat ať už tlačítky, přes dotykový displej, přes Edge 1030 nebo mobilní telefon, ale také pomocí hlasových příkazů a ty fungují také výborně, ovšem za jízdy jsem je ještě nezkoušel, okolní hluk při jízdě bude určitě působit rušivě.
Tak to by prozatím stačilo, z pár vět je docela slušná recenze, ale to bych nebyl já, abych se nerozepsal, tak jako vždy... :) Už se těším na videa ze závodů... Těšíte se také?? :)
Na závěr bych chtěl poděkovat Jardovi z www.bagbike.cz , který mi zajišťuje všechny výrobky Garmin za velmi dobrých podmínek, díky Jardo!! :)

Komentáře

  1. Já si říkal, že to video je nějak moc kvalitní. Po přečtení této recenze, které jsem vůbec nerozuměl, jsem ale pochopil, že pod řidítky nemáš žádnej aušus. A ano, na videa ze závodů se těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Štěpáne takže chceš říct, že je ta recenze blbě napsaná?? :) :)

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější příspěvky

07.04.18 - Prachem Svatební cesty (80,88km / 1 392m)

Ráno vyrážím na kole v 08:45 do Kostelan na první ročník závodu "Prachem Svatební cesty", který pořádá brácha a slibuje těžkou trať se čtyřmi 4 km dlouhými úseky nahoru a dolů po šotolině a drobném kamení s občasnými bonusy v podobě výmolů s kalužemi, několika prudkými zatáčkami, ve kterých to pěkně klouzalo a místy nechyběl ani hrubý makadam, i když se pořadatelé fakt vytáhli a cestu uklidili, jak to jen šlo. Počasí je snad na objednávku, svítí slunce, fouká od jihu, zatím je sice jen 8 stupňů, ale start je až v 11 a ještě se oteplí. Po příjezdu k místnímu ranči jakožto centra závodu se rychle prezentuji, nasazuji čip, startovní číslo a s Ivem si jedeme projet okruh Svatební cesty, který začíná hned za Kostelany směr Bunč. Za cedulí konec obce točíme doprava a galusky se poprvé zakusují do nezpevněného terénu, prakticky okamžitě ujíždím Ivovi, který nemá tolik odvahy a technika jízdy u něj také pokulhává, ale já potřebuji vyzkoušet závodní podmínky. Cesta je fakt pěkně upra

16.09.18 - Parádní švih s Bikecentrem Olomouc (128km / 1 356m)

Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu. Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat. Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Sa

08.08.2018 - Tisková konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia + trénink s týmem po konferenci. (144km / 406m)

Tak na tohle jsem se hodně těšil. Když mi před pár týdny napsala Andrea Kmentová, zda-li bych se nechtěl zúčastnit tiskové konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia před závodem Czech Cycling Tour v sídle firmy Force, samozřejmě jsem ani na okamžik nezaváhal a svou účast potvrdil, i když pak u mne nastaly určité pochybnosti. Jako první jsem se samozřejmě ptal, v jakém jazyce bude konference vedená, italsky umím sotva pozdravit a angličtinu taky nemám zrovna perfektní. Ale Andrea mne uklidnila, konference sice bude v anglickém jazyce, ale pravděpodobně ona bude překládat do češtiny. Takže jsem si v kalendáři zaškrtl lehce mýtické datum 08.08.18. a těšil se, co že se od "velkých kluků" dozvíme. Den před tiskovou konferencí jsem na tréninku s Davidem Babiánkem slíbil, že se zkusím zeptat i na jeho účast a tak jsem i učinil, Andrea souhlasila a David tedy mohl jet se mnou. Před jednou jej tedy vyzvedávám u něj doma a společně frčíme na pomezí Zlína a Otrokovic, kde stojí

14.04.19 - Prachem Svatební cesty road cycling race (80km / 1 433m)

Jezdit závody mezi nočními směnami není úplně nejlepší nápad, ale jelikož je v Kostelanech na druhém ročníku závodu Prachem Svatební cesty start až ve 13:00, je škoda plýtvat drahocennou dovolenou. Takže do devíti pospávám, pak obvyklé procedury a kolem jedenácté vyrážím na kole směr Chřiby. Jako už v posledních dnech, i dnes fouká silný severovýchodní vítr, ale teď většinou do zad, takže zatím spíš pomáhá. Z Kroměříže jedu přes Těšnovice a Vrbku, nechci jet přes Zlámanku proti směru závodu, v 10:00 totiž startovaly starší kategorie, ženy a mládežníci a měli to teda zatraceně těžké, pršelo totiž nejen celou noc, ale i zhruba 40 minut od jejich startu. Takže když se ve Vrbce napojuji na trať a vidím pár nešťastníků, jak jedou obalení blátem do cíle, jsem lehce zděšen, co na nás Svatební cesta nachystala... Postupně dojíždím i Kubu Vukeliče, který toho má až nad hlavu a jelikož jel na biku s hrubšími plášti, je zaházený blátem, až jej sotva poznám. Tak ho alespoň doprovodím do cíle

17.07.18. - S Davidem, Tomem a s Míšou, která dnes zametla zatáčku pod Bunčem... (113km / 1 140m)

Po mistrovských závodech mám v plánu spíše odpočinkový švih, navíc když jsem domluvený s triatlonistou Tomem Procházkou, který vezme do vláčku i parťačku Míšu. Co si budeme nalhávat, sám jsem zvědavý a těším se, holek na kolech jezdí žalostně málo a i když je Míša ještě mladá, svými výkony na triatlonech dává najevo, že je s ní do budoucna nutné počítat. Trochu nečekaně se mi ozve i David Babiánek a s ním zase velmi rád proberu uplynulé mistrovské závody, má zdravé pohledy na věc a moc rád s ním trénuji. Takže se snažíme vše sladit a nakonec se domlouváme, že budeme kroužit mezi Kroměříží a Zdounkami. To sice zrovna roviny nejsou, ale snad to Míša zvládne. Vyrážím tedy směr Troubky, pořádně fouká proti a tak se dost snažím, aby David nečekal. Před lesem u Troubek mne překvapuje nový asfalt, že by konečně opravili jednu z nejhorších cest v okolí?? Nakonec je ale bohužel opraven jen asi 200 metrů dlouhý úsek, no vlastně bohudík, na tomhle úseku se dalo nastoupat pár výškových metrů,