02.02.19 - Pojedeme po větru, pak foukat přestane... Ehm Jiřina se trochu spletl a někteří zaplakali... (138km / 776)

Na dnešní den slibovali meteorologové silný vítr od jihu a nemýlili se, alespoň že byl teplý jak na Mallorce. Takže jsem si raději vyjel o patnáct minut dřív, abych se nemusel hnát a vyplatilo se. V Hulíně se ke mně přidal Adam Formánek a spolu jsme dojeli na sraz ke KCK.

Dnes se nás sešlo jen šest, většina byla pro směr na jih, aby jsme se vraceli po větru, ale Jiřina nás přesvědčil o své teorii, že je lepší jet nejdříve po větru a doufat, že foukat přestane. Tak jsme dali na jeho bohaté zkušenosti a vyrážíme směr Kroměříž a na Prostějov.

Po hlavní si to valíme do Hulína, zpočátku jsem nastolil poměrně vysoké tempo, aby jsme se s větrem v zádech neflákali, některým to ale dělá potíže a tak postupně zvolňujeme. Z Hulína do Kroměříže je to pořádný bočák, ale to byla jedna z mála chvil, kdy se vezu v háku, možná vlastně první a poslední...

Z Kroměříže jedeme na Kojetín, nakonec ale trochu měníme trasu a po staré na Vyškov jedeme až do Vrchoslavic, cesta je skoro suchá a je tu minimální provoz. Ve Vrchoslavicích točíme doprava na Němčice na Hané a ze špice si všímám, že nám chybí David Štícha.

Tak se chvilku dohadujeme, co se vlastně stalo a proč to nikdo nehlásil, až se tomu musíme smát, argumenty jsou fakt úsměvné, ale pravdivé... Tak na Davida čekáme a pak už poklidněji jedeme až do Prostějova.

Před ním najíždíme na stezku a tu nám zatarasí paní v autě, ale zvládli jsme to bez potíží a po průjezdu Prostějovem jedeme na Bedihošť. Začínáme se postupně vracet a zatím to nevypadá, že by vítr nějak slábl. Jedeme lajnu a za mnou to všichni zvládají vcelku bez potíží, ale asi to bude tím, že zasouvám první tyčinku, potřebuji už doplnit palivo.

Za Bedihoští nikdo neprotestuje a tak odbočuji doleva na Tovačov, na poslední chvíli sice ve směru na Kojetín uvídíme skupinu asi čtyř cyklistů, ale už nechci náhle měnit směr a tak tedy pokračujeme na Tovačov.

Tady začínají doslova větrné galeje, fouká přímo zprava a i když jedu co nejvíc po kraji, terezín za mnou je až do středu silnice a vlní se jako had. Občas kousek ocásku upadne a tak musíme zpomalit, volám ale na ostatní, že tady rozhodně nikoho nenecháme...

Po dlouhém boji projíždíme Tovačov a Troubky a na chvíli se noříme do lesa, můžeme si konečně odpočinout. Po vyjetí z lesa odbočujeme na Zářičí a opět ztrácíme Davida, tak na něj opět čekáme, ale sám už ví, že pro něj bude lepší jet si své, než se trápit s námi.

Při čekání na něj si ulevuje Jiřík a pak se mu nechce při dojíždějí zpět do balíku plýtvat drahocennými silami, tak opouštím špici a čekám na něj, ale vždy, když je těsně za mnou, tak mu zase kousek ujedu a opět čekám...

Když takhle docukáme až téměř k balíku, přichází jeho prudký nástup, ale byl jsem připraven, rychle dorovnávám, ale po nekonečně dlouhých špicích ho dojíždím jen velmi pomalu. Míjíme ostatní a musím uznat, že Jiřina drží docela dlouho, ale v silném větru to nemůže mít dlouhého trvání a konečně se láme.

Dojíždí nás ještě Adam a ve třech se blížíme k Zářičí, což je naše trvale vypsaná spurtérská prémie. Daleko před cedulí vyrážím ze špice a s přehledem si připisuji vítězství, ale stálo to hodně sil. Čekáme na ostatní a pokračujeme dál, před Chropyní nadobro ztrácíme Davida, který toho má až nad hlavu a potřebuje si jet své. Na ceduli Chropyně prudce vyráží Adam, nikdo na to nenachází odpověď, ale není to vypsaná prémie a tak je zisk bodů jen malý :).

Za Plešovcem opět využíváme zákrytu lesa, z Kroměříže pak jedeme po hlavní do Hulína, kde se s nimi loučím a v poklidu se vyšlápnu domů, dnes toho mám až nad hlavu... Podmínky byly tvrdé a spravedlivé, navíc Jiřinova předpověď nevyšla, spíše naopak, vítr ještě zesílil, ale co bolí, to sílí...