Po dvouměsíční závodní absenci a po antibiotikách jsem šel do závodu s úkolem vydržet co nejdéle v hlavním poli a pak to nějak dojet. Čeká nás deset okruhů s jedním stoupáním, které není nijak významné, pokud se zrovna nejede pětačtyřicet...
Ale nakonec to nebylo až tak zlé, v úvodních kolech jsem pokryl několik nástupů, držel se stále v popředí a čekal, jak budou nohy reagovat nejen na vysoké tempo, ale i na vedro, které nás všechny pořádně vysávalo...
V pátém kole z deseti přišlo ve stoupání k sídlišti to, čeho jsem se obával, drtivý nástup většího množství těch nejlepších závodníků a i když jsem byl zavřený v balíku, musel jsem si proklestit cestu a vyrazit za nimi, v balíku už totiž nezbylo mnoho těch, co by se chtěli podílet na sjíždění ujeté skupiny.
Nevěřil jsem, že se mi podaří se dopředu dotáhnout, ale s maximálním vypětím dojíždím do skupiny na poslední chvíli těsně před dlouhým sjezdem, ale nemůžu skoro popadnout dech... Z posledních sil plápolám skoro celé šesté kolo na konci skupiny, některým se to moc nelíbí, ale víc ze sebe prostě nedostanu.
Zezadu si nás skvěle docvakne Jirka Hradil, který nezareagoval na dělení v pátém kole, ale využil nástupu Henža a pak si nás dojel sám, využil i drobného váhání naší skupiny, kdy se někteří více hádali, než jeli.
Blížíme se k dalšímu stoupání k sídlišti a po předchozích útocích nenápadně odjíždí Tomáš Čer, někteří nijak nereagují a tak když vidím, že za ním jede Jiřina, zbylou trojici za mnou odpojím. Získávám tím dvě výhody, za prvé se nemusím tak moc trestat a nejspíš bych jejich vysoké tempo v kopci ani nedokázal akceptovat, za druhé ale nemusím ani střídat, nebudu přece sjíždět týmového kolegu. Tempo naší čtveřice tedy udržuje Kuba Frkal, Aleš Haltof a Kuba Říman, zezadu pak ještě postupně přijíždí Ondra Fierla, Petr Swaczyna, Petr Blaťák a dalších několik jezdců.
Ujetou pětici máme stále na dohled, což je pro mně skvělé, nestřídám a můžu se trochu vzpamatovat. Na špici tvrdě pracuje Ondra Fierla s Kubou Frkalem, když ale přichází další nástupy, oba za svou aktivitu zaplatí a odpadají.
Toho musím využít a tak začínám střídat, aby jsme hlavně Ondrovi co nejvíce odjeli. Nestřídám sice úplně pravidelně, mám toho už fakt až nad hlavu, což se nelíbí sváčovi a tak se občas trochu dohadujeme, ale je to snad opravdu poprvé, co takhle jedu a tak si z toho moc nedělám...
V posledním kole už moc nejedeme, zůstali jsme jen čtyři a za námi není široko daleko nikdo a tak se chystám na spurt, potřebuji porazit alespoň Petra Blaťáka, který mi může vzít body do SPACu. Asi 500 metrů před cílem před námi náhle vidím Jiřinu, který se k nám přidává a chce mi rozjet spurt.
Tak na něj křičím, že nechci, ať nezasahuje do závodu, když už byl v cíli, ale on ještě nebyl, odpadl v posledním kopci a tak mi chce pomoct. Rozjíždí tedy spurt, ale pouštím za něj ještě Petra Blaťáka, abych ho měl před sebou.
Když to ale vidí Jiřina, tak zpomaluje a já vyrážím, dojíždím tak první z naší skupiny, sedmý celkově a čtvrtý v kat. A. Vím, že bych v rámci fair play spurtovat neměl, ale silniční cyklistika prostě není fair play, využil jsem vývoje závodu, jako by to udělala většina závodníků a ostatní se nemůžou zlobit.
Jsem rád, že mám závod za sebou, ještě musím poděkovat Honzovi Hrabčákovi a cyklotýmu Horní Bludovice, kteří mne nenechali umřít žízní a podali mi bidon s vodou, stejně jako Laďovi Pelcovi a v závěru i Tomovi Galuškovi. Bez jejich bidonů bych byl totálně na suchu.
Také se tedy omlouvám všem, kterým se tak úplně nelíbilo mé počínání v závodě, ale jen jsem reagoval na vývoj závodu a za sebe musím říct, že jsem se v posledních kolech snažil pomoct, co nejvíc jsem mohl...
Závod dlouhý 95 km jsem ujel za 02:25:28, což znamená průměrnou rychlost 39,1km/h a nastoupali jsme 1 064 metrů.
Ale nakonec to nebylo až tak zlé, v úvodních kolech jsem pokryl několik nástupů, držel se stále v popředí a čekal, jak budou nohy reagovat nejen na vysoké tempo, ale i na vedro, které nás všechny pořádně vysávalo...
V pátém kole z deseti přišlo ve stoupání k sídlišti to, čeho jsem se obával, drtivý nástup většího množství těch nejlepších závodníků a i když jsem byl zavřený v balíku, musel jsem si proklestit cestu a vyrazit za nimi, v balíku už totiž nezbylo mnoho těch, co by se chtěli podílet na sjíždění ujeté skupiny.
Nevěřil jsem, že se mi podaří se dopředu dotáhnout, ale s maximálním vypětím dojíždím do skupiny na poslední chvíli těsně před dlouhým sjezdem, ale nemůžu skoro popadnout dech... Z posledních sil plápolám skoro celé šesté kolo na konci skupiny, některým se to moc nelíbí, ale víc ze sebe prostě nedostanu.
Zezadu si nás skvěle docvakne Jirka Hradil, který nezareagoval na dělení v pátém kole, ale využil nástupu Henža a pak si nás dojel sám, využil i drobného váhání naší skupiny, kdy se někteří více hádali, než jeli.
Blížíme se k dalšímu stoupání k sídlišti a po předchozích útocích nenápadně odjíždí Tomáš Čer, někteří nijak nereagují a tak když vidím, že za ním jede Jiřina, zbylou trojici za mnou odpojím. Získávám tím dvě výhody, za prvé se nemusím tak moc trestat a nejspíš bych jejich vysoké tempo v kopci ani nedokázal akceptovat, za druhé ale nemusím ani střídat, nebudu přece sjíždět týmového kolegu. Tempo naší čtveřice tedy udržuje Kuba Frkal, Aleš Haltof a Kuba Říman, zezadu pak ještě postupně přijíždí Ondra Fierla, Petr Swaczyna, Petr Blaťák a dalších několik jezdců.
Ujetou pětici máme stále na dohled, což je pro mně skvělé, nestřídám a můžu se trochu vzpamatovat. Na špici tvrdě pracuje Ondra Fierla s Kubou Frkalem, když ale přichází další nástupy, oba za svou aktivitu zaplatí a odpadají.
Toho musím využít a tak začínám střídat, aby jsme hlavně Ondrovi co nejvíce odjeli. Nestřídám sice úplně pravidelně, mám toho už fakt až nad hlavu, což se nelíbí sváčovi a tak se občas trochu dohadujeme, ale je to snad opravdu poprvé, co takhle jedu a tak si z toho moc nedělám...
V posledním kole už moc nejedeme, zůstali jsme jen čtyři a za námi není široko daleko nikdo a tak se chystám na spurt, potřebuji porazit alespoň Petra Blaťáka, který mi může vzít body do SPACu. Asi 500 metrů před cílem před námi náhle vidím Jiřinu, který se k nám přidává a chce mi rozjet spurt.
Tak na něj křičím, že nechci, ať nezasahuje do závodu, když už byl v cíli, ale on ještě nebyl, odpadl v posledním kopci a tak mi chce pomoct. Rozjíždí tedy spurt, ale pouštím za něj ještě Petra Blaťáka, abych ho měl před sebou.
Když to ale vidí Jiřina, tak zpomaluje a já vyrážím, dojíždím tak první z naší skupiny, sedmý celkově a čtvrtý v kat. A. Vím, že bych v rámci fair play spurtovat neměl, ale silniční cyklistika prostě není fair play, využil jsem vývoje závodu, jako by to udělala většina závodníků a ostatní se nemůžou zlobit.
Jsem rád, že mám závod za sebou, ještě musím poděkovat Honzovi Hrabčákovi a cyklotýmu Horní Bludovice, kteří mne nenechali umřít žízní a podali mi bidon s vodou, stejně jako Laďovi Pelcovi a v závěru i Tomovi Galuškovi. Bez jejich bidonů bych byl totálně na suchu.
Také se tedy omlouvám všem, kterým se tak úplně nelíbilo mé počínání v závodě, ale jen jsem reagoval na vývoj závodu a za sebe musím říct, že jsem se v posledních kolech snažil pomoct, co nejvíc jsem mohl...
Závod dlouhý 95 km jsem ujel za 02:25:28, což znamená průměrnou rychlost 39,1km/h a nastoupali jsme 1 064 metrů.
Výsledky ze závodu si můžete prohlédnout na stránkách atletikauni.cz
Video ze závodu:
Komentáře
Okomentovat