Přeskočit na hlavní obsah

30.03.19 - Trofeo Cinelli Velká Cena Hlohovce (56km / 423m)

Tak a je to opět tady, závodní kolotoč se roztáčí a před námi je náročný víkend, čekají nás dva závody a to sobotní Hlohovec a nedělní Bíteš. Je škoda, že jsou stejně jako loni tyto závody v jeden víkend, dříve jsme totiž jezdili v Hlohovci jak hobby závod na 56 km, tak i odpolední elitní závod na 101 km, ale to by před Bíteší v neděli nebyl úplně nejlepší nápad.
Takže v sedm ráno přisedám v Hulíně do týmového vozu k Jiřině, Michalovi a Davidovi a po dálnici pádíme do místa konání. Jedeme raději dřív, aby jsme stihli prezentaci před tím, než se tam začne valit 800 přihlášených závodníků, pořadatelé museli dokonce vystavit stopku v přihlašování, kapacita závodu byla naprosto vyčerpaná a to je dobře, je to svým způsobem odměna pro pořadatele.
Po prezentaci parkujeme přímo u trati v jediném kopci v Hlohovci, který dnes pojedeme 7x, ale je to také dobré místo pro sledování odpoledního závodu elity. Na trati už je docela frmol, rozjíždí se spousta závodníků, týmů a také dětí, které před námi závodí na malém okruhu v Hlohovci.
My se postupně oblékáme, doplňujeme ranní snídani a vyrážíme na rozjetí. První kolo si dáváme jen zlehka, jede s námi i Míša Urbanová a tak ji nechceme moc trápit. Ve druhém kole se už snažím dostat nohy do provozní teploty a to musí stačit, start v 10:00 se blíží. U auta sundávám návleky, je krásné počasí, takže pojedu poprvé krátké-krátké.
Na start přijíždím asi o 12 minut dřív, zabírám místo v první řadě a přichází dlouhé čekání, proklepávání a protahování nohou, sledování soupeřů a přemýšlení nad tím, proč tady už zase stojím... V dopoledním závodě startuje dohromady cca 160 jezdců a je to tedy pořádný balík, navíc trať není příliš selektivní a o to častější jsou tady pády, na prvních závodech jsou někteří až příliš přemotivovaní...
Konečně začíná odpočet a startujeme, vyrážíme do prvního kola a to rovnou do prvního výjezdu kopce v Hlohovci, který je sice dlouhý jen 300 metrů, ale v průměru má 9% a umí docela štípnout. Hned napoprvé se docela jede, v půlce kopce přichází první útoky a balík se natahuje, hákuji kousek za špicí a přenechávám aktivitu na ostatních.
Po jeho zdolání špici postupně přebírají borci z týmu Idea Ráfkárna, kteří jsou dnes našimi největšími soupeři, mají týmovou převahu a jejich strategie je nám jasná, dovézt Davida Gottharda do spurtu o celkové vítězství. Po necelých dvou kilometrech ale vytahujeme naši strategii a to pokusit se rozhodnout závod již na trati, takže jako první vyrážím do úniku, který ale netrvá dlouho a po asi pěti stech metrech jsem dojet.
Přichází první ostrá levá u Valtic a za chvíli vyráží po pravé krajnici Jirka Hradil, dalšími nástupy je ale pohlcen a tak pro změnu po levé krajnici vyrážím opět já. Vytvářím si malý náskok, ale nikdo se ke mně nepřidal a tak se spíše jen dostávám do provozního tempa, ale nakonec v úniku vydržím celý okruh a balík mne dojíždí až ve druhém stoupání v Hlohovci.
Nahoře pak útočí i David Chovanec a přidává se k němu další jezdec, ale i oni jsou brzy pohlceni, stejně jako pokusy Michala. Dnes bude těžké odjet, balík je moc velký, moc silný, fouká jen slabý vítr a je pěkné počasí, v tom se mnohem lépe závodí, přesto to nevzdáváme a v každém kole to několikrát zkoušíme.
Kilometry rychle naskakují, stejně jako počet kol, problémem ale začínají být převážně mladší kategorie, které se v různých skupinkách motají po trati a je to chvílemi dost nebezpečné. V našem balíku, respektive na jeho čele je ale zatím klid, co se týče nebezpečných situací, co se dělo vzadu, to opravdu netuším.
Najíždíme do čtvrtého okruhu a po zdolání stoupání se balík jako vždy natahuje, opět přicházejí další nástupy a po jejich dojetí otáčení jezdců Ráfkárny, kdo další nastoupí a jsem to opět já, dnes už ani nevím, po kolikáté...
Přidávám se k Vojtovi Tomanovi z HR Racing týmu, který také využil zpomalení balíku, křiknu si na něj, aby stihl dorovnat a společně ujíždíme celému balíku. Vojta jede v kat. A a má také docela slušný tah, ale nejvíc mi dává zabrat při mém odstřídání, kdy najede na špici a dost zrychlí, takže mám vždy co dělat, abych mu zapadl do háku...
Takhle spolu jedeme pět kilometrů až do Hlohovce, kde nás ale balík dojíždí a i když hned nastupuje Jirka Hradil, je to opět pohromadě. Páté a šesté kolo probíhá celkem poklidně, Jirka s Michalem sice zkoušejí roztrhat balík v kopci, ale i tak vše směřuje k hromadnému spurtu obrovského balíku, z čeho teda nemám zrovna radost, ale pak přijíždíme na okraj Hlohovce, přehoupneme se již po šesté přes zpomalovací retardér u čerpací stanice a hned za ním dochází na levé straně k hromadnému pádu asi deseti jezdců.
Nemám zrovna moc prostoru na úhybný manévr, přesto se mi daří se pádu těsně vyhnout, David ale musí za pádem prudce brzdit a padá do příkopy, naštěstí se mu nic nestalo, ale má pootočené řídítka a v závodě končí.
Náš značně zmenšený balík pokračuje dál a je evidentní snaha o to, aby se zpět vrátilo co nejméně jezdců, nebo je to stálo spoustu sil. Naposledy vyletíme kopec v Hlohovci a letíme vstříc cíli, nikdo už se o nic nepokouší, všichni šetří síly do pozičního souboje a do spurtu.
V závěru jsem se trochu zlomil v hlavě a nikam se moc necpu, teprve až na náměstí v Hlohovci předjíždím první jezdce, poté točíme ostře doleva do cílové rovinky a spurtujeme, předjíždím další jezdce a na poslední chvíli i ještě jednoho soupeře v kategorii C, takže z toho je nakonec druhé místo v mé kategorii.
Celkovým vítězem se ale stal Jirka Hradil, který si skvělou poziční jízdou a ještě lepším spurtem poradil se všemi soupeři a připsal si tak cenné vítězství. Ve své kategorii zvítězil i Láďa Pelc a odvážíme si tak dvě první a jedno druhé  místo. Navíc jsme byli jednoznačně nejaktivnějším týmem, tvořili jsme závod a od začátku až do konce byli neustále na čele závodu.


A na závěr nemůžou chybět videa, dnes pro vás mám buď sestřih toho nejzajímavějšího:

Nebo pro opravdové fandy cyklistiky celý záznam závodu:

Komentáře

  1. Ten krásnej náramek Force na ruce - pěkná frajeřinka. Ale těch gramů navíc!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co teprve kamera a powerbanka :) To je gramů navíc!!! :)

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější příspěvky

07.04.18 - Prachem Svatební cesty (80,88km / 1 392m)

Ráno vyrážím na kole v 08:45 do Kostelan na první ročník závodu "Prachem Svatební cesty", který pořádá brácha a slibuje těžkou trať se čtyřmi 4 km dlouhými úseky nahoru a dolů po šotolině a drobném kamení s občasnými bonusy v podobě výmolů s kalužemi, několika prudkými zatáčkami, ve kterých to pěkně klouzalo a místy nechyběl ani hrubý makadam, i když se pořadatelé fakt vytáhli a cestu uklidili, jak to jen šlo. Počasí je snad na objednávku, svítí slunce, fouká od jihu, zatím je sice jen 8 stupňů, ale start je až v 11 a ještě se oteplí. Po příjezdu k místnímu ranči jakožto centra závodu se rychle prezentuji, nasazuji čip, startovní číslo a s Ivem si jedeme projet okruh Svatební cesty, který začíná hned za Kostelany směr Bunč. Za cedulí konec obce točíme doprava a galusky se poprvé zakusují do nezpevněného terénu, prakticky okamžitě ujíždím Ivovi, který nemá tolik odvahy a technika jízdy u něj také pokulhává, ale já potřebuji vyzkoušet závodní podmínky. Cesta je fakt pěkně upra

16.09.18 - Parádní švih s Bikecentrem Olomouc (128km / 1 356m)

Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu. Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat. Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Sa

08.08.2018 - Tisková konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia + trénink s týmem po konferenci. (144km / 406m)

Tak na tohle jsem se hodně těšil. Když mi před pár týdny napsala Andrea Kmentová, zda-li bych se nechtěl zúčastnit tiskové konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia před závodem Czech Cycling Tour v sídle firmy Force, samozřejmě jsem ani na okamžik nezaváhal a svou účast potvrdil, i když pak u mne nastaly určité pochybnosti. Jako první jsem se samozřejmě ptal, v jakém jazyce bude konference vedená, italsky umím sotva pozdravit a angličtinu taky nemám zrovna perfektní. Ale Andrea mne uklidnila, konference sice bude v anglickém jazyce, ale pravděpodobně ona bude překládat do češtiny. Takže jsem si v kalendáři zaškrtl lehce mýtické datum 08.08.18. a těšil se, co že se od "velkých kluků" dozvíme. Den před tiskovou konferencí jsem na tréninku s Davidem Babiánkem slíbil, že se zkusím zeptat i na jeho účast a tak jsem i učinil, Andrea souhlasila a David tedy mohl jet se mnou. Před jednou jej tedy vyzvedávám u něj doma a společně frčíme na pomezí Zlína a Otrokovic, kde stojí

14.04.19 - Prachem Svatební cesty road cycling race (80km / 1 433m)

Jezdit závody mezi nočními směnami není úplně nejlepší nápad, ale jelikož je v Kostelanech na druhém ročníku závodu Prachem Svatební cesty start až ve 13:00, je škoda plýtvat drahocennou dovolenou. Takže do devíti pospávám, pak obvyklé procedury a kolem jedenácté vyrážím na kole směr Chřiby. Jako už v posledních dnech, i dnes fouká silný severovýchodní vítr, ale teď většinou do zad, takže zatím spíš pomáhá. Z Kroměříže jedu přes Těšnovice a Vrbku, nechci jet přes Zlámanku proti směru závodu, v 10:00 totiž startovaly starší kategorie, ženy a mládežníci a měli to teda zatraceně těžké, pršelo totiž nejen celou noc, ale i zhruba 40 minut od jejich startu. Takže když se ve Vrbce napojuji na trať a vidím pár nešťastníků, jak jedou obalení blátem do cíle, jsem lehce zděšen, co na nás Svatební cesta nachystala... Postupně dojíždím i Kubu Vukeliče, který toho má až nad hlavu a jelikož jel na biku s hrubšími plášti, je zaházený blátem, až jej sotva poznám. Tak ho alespoň doprovodím do cíle

17.07.18. - S Davidem, Tomem a s Míšou, která dnes zametla zatáčku pod Bunčem... (113km / 1 140m)

Po mistrovských závodech mám v plánu spíše odpočinkový švih, navíc když jsem domluvený s triatlonistou Tomem Procházkou, který vezme do vláčku i parťačku Míšu. Co si budeme nalhávat, sám jsem zvědavý a těším se, holek na kolech jezdí žalostně málo a i když je Míša ještě mladá, svými výkony na triatlonech dává najevo, že je s ní do budoucna nutné počítat. Trochu nečekaně se mi ozve i David Babiánek a s ním zase velmi rád proberu uplynulé mistrovské závody, má zdravé pohledy na věc a moc rád s ním trénuji. Takže se snažíme vše sladit a nakonec se domlouváme, že budeme kroužit mezi Kroměříží a Zdounkami. To sice zrovna roviny nejsou, ale snad to Míša zvládne. Vyrážím tedy směr Troubky, pořádně fouká proti a tak se dost snažím, aby David nečekal. Před lesem u Troubek mne překvapuje nový asfalt, že by konečně opravili jednu z nejhorších cest v okolí?? Nakonec je ale bohužel opraven jen asi 200 metrů dlouhý úsek, no vlastně bohudík, na tomhle úseku se dalo nastoupat pár výškových metrů,