30.03.19 - Trofeo Cinelli Velká Cena Hlohovce (56km / 423m)

Tak a je to opět tady, závodní kolotoč se roztáčí a před námi je náročný víkend, čekají nás dva závody a to sobotní Hlohovec a nedělní Bíteš. Je škoda, že jsou stejně jako loni tyto závody v jeden víkend, dříve jsme totiž jezdili v Hlohovci jak hobby závod na 56 km, tak i odpolední elitní závod na 101 km, ale to by před Bíteší v neděli nebyl úplně nejlepší nápad.

Takže v sedm ráno přisedám v Hulíně do týmového vozu k Jiřině, Michalovi a Davidovi a po dálnici pádíme do místa konání. Jedeme raději dřív, aby jsme stihli prezentaci před tím, než se tam začne valit 800 přihlášených závodníků, pořadatelé museli dokonce vystavit stopku v přihlašování, kapacita závodu byla naprosto vyčerpaná a to je dobře, je to svým způsobem odměna pro pořadatele.

Po prezentaci parkujeme přímo u trati v jediném kopci v Hlohovci, který dnes pojedeme 7x, ale je to také dobré místo pro sledování odpoledního závodu elity. Na trati už je docela frmol, rozjíždí se spousta závodníků, týmů a také dětí, které před námi závodí na malém okruhu v Hlohovci.

My se postupně oblékáme, doplňujeme ranní snídani a vyrážíme na rozjetí. První kolo si dáváme jen zlehka, jede s námi i Míša Urbanová a tak ji nechceme moc trápit. Ve druhém kole se už snažím dostat nohy do provozní teploty a to musí stačit, start v 10:00 se blíží. U auta sundávám návleky, je krásné počasí, takže pojedu poprvé krátké-krátké.

Na start přijíždím asi o 12 minut dřív, zabírám místo v první řadě a přichází dlouhé čekání, proklepávání a protahování nohou, sledování soupeřů a přemýšlení nad tím, proč tady už zase stojím... V dopoledním závodě startuje dohromady cca 160 jezdců a je to tedy pořádný balík, navíc trať není příliš selektivní a o to častější jsou tady pády, na prvních závodech jsou někteří až příliš přemotivovaní...

Konečně začíná odpočet a startujeme, vyrážíme do prvního kola a to rovnou do prvního výjezdu kopce v Hlohovci, který je sice dlouhý jen 300 metrů, ale v průměru má 9% a umí docela štípnout. Hned napoprvé se docela jede, v půlce kopce přichází první útoky a balík se natahuje, hákuji kousek za špicí a přenechávám aktivitu na ostatních.

Po jeho zdolání špici postupně přebírají borci z týmu Idea Ráfkárna, kteří jsou dnes našimi největšími soupeři, mají týmovou převahu a jejich strategie je nám jasná, dovézt Davida Gottharda do spurtu o celkové vítězství. Po necelých dvou kilometrech ale vytahujeme naši strategii a to pokusit se rozhodnout závod již na trati, takže jako první vyrážím do úniku, který ale netrvá dlouho a po asi pěti stech metrech jsem dojet.

Přichází první ostrá levá u Valtic a za chvíli vyráží po pravé krajnici Jirka Hradil, dalšími nástupy je ale pohlcen a tak pro změnu po levé krajnici vyrážím opět já. Vytvářím si malý náskok, ale nikdo se ke mně nepřidal a tak se spíše jen dostávám do provozního tempa, ale nakonec v úniku vydržím celý okruh a balík mne dojíždí až ve druhém stoupání v Hlohovci.

Nahoře pak útočí i David Chovanec a přidává se k němu další jezdec, ale i oni jsou brzy pohlceni, stejně jako pokusy Michala. Dnes bude těžké odjet, balík je moc velký, moc silný, fouká jen slabý vítr a je pěkné počasí, v tom se mnohem lépe závodí, přesto to nevzdáváme a v každém kole to několikrát zkoušíme.

Kilometry rychle naskakují, stejně jako počet kol, problémem ale začínají být převážně mladší kategorie, které se v různých skupinkách motají po trati a je to chvílemi dost nebezpečné. V našem balíku, respektive na jeho čele je ale zatím klid, co se týče nebezpečných situací, co se dělo vzadu, to opravdu netuším.

Najíždíme do čtvrtého okruhu a po zdolání stoupání se balík jako vždy natahuje, opět přicházejí další nástupy a po jejich dojetí otáčení jezdců Ráfkárny, kdo další nastoupí a jsem to opět já, dnes už ani nevím, po kolikáté...

Přidávám se k Vojtovi Tomanovi z HR Racing týmu, který také využil zpomalení balíku, křiknu si na něj, aby stihl dorovnat a společně ujíždíme celému balíku. Vojta jede v kat. A a má také docela slušný tah, ale nejvíc mi dává zabrat při mém odstřídání, kdy najede na špici a dost zrychlí, takže mám vždy co dělat, abych mu zapadl do háku...

Takhle spolu jedeme pět kilometrů až do Hlohovce, kde nás ale balík dojíždí a i když hned nastupuje Jirka Hradil, je to opět pohromadě. Páté a šesté kolo probíhá celkem poklidně, Jirka s Michalem sice zkoušejí roztrhat balík v kopci, ale i tak vše směřuje k hromadnému spurtu obrovského balíku, z čeho teda nemám zrovna radost, ale pak přijíždíme na okraj Hlohovce, přehoupneme se již po šesté přes zpomalovací retardér u čerpací stanice a hned za ním dochází na levé straně k hromadnému pádu asi deseti jezdců.

Nemám zrovna moc prostoru na úhybný manévr, přesto se mi daří se pádu těsně vyhnout, David ale musí za pádem prudce brzdit a padá do příkopy, naštěstí se mu nic nestalo, ale má pootočené řídítka a v závodě končí.

Náš značně zmenšený balík pokračuje dál a je evidentní snaha o to, aby se zpět vrátilo co nejméně jezdců, nebo je to stálo spoustu sil. Naposledy vyletíme kopec v Hlohovci a letíme vstříc cíli, nikdo už se o nic nepokouší, všichni šetří síly do pozičního souboje a do spurtu.

V závěru jsem se trochu zlomil v hlavě a nikam se moc necpu, teprve až na náměstí v Hlohovci předjíždím první jezdce, poté točíme ostře doleva do cílové rovinky a spurtujeme, předjíždím další jezdce a na poslední chvíli i ještě jednoho soupeře v kategorii C, takže z toho je nakonec druhé místo v mé kategorii.

Celkovým vítězem se ale stal Jirka Hradil, který si skvělou poziční jízdou a ještě lepším spurtem poradil se všemi soupeři a připsal si tak cenné vítězství. Ve své kategorii zvítězil i Láďa Pelc a odvážíme si tak dvě první a jedno druhé místo. Navíc jsme byli jednoznačně nejaktivnějším týmem, tvořili jsme závod a od začátku až do konce byli neustále na čele závodu.