BlogBikeRide

Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu. Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat. Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Sa...

Třetí část vede pro většinu z neznámé obce Štiavnik, loni nově vyasfaltovaný povrch dá zapomenout na všechny předchozí obtíže, tohle není satén na nahém ženském těle, tohle je nahé mladé ženské tělo, jen ho pohladit... Ale nemyslím to doslova a tak jedu dolů raději trochu opatrně, ať jej nepohladím až moc. Jedinou vadou na kráse jsou odvodňovací žlaby, které ale bez potíží přeskočíte, takže je to jen malá piha na celé té kráse. Dole už to zase bzučí, gely tečou proudem do žaludků a krev do naběhlých žil ve stehnech a lýtkách, za chvíli už je zase slyšet pět tři dva jedna start a tak se řadím za Iva. Máme před sebou poslední úsek, sil už mnoho nezbývá a teprve se ukáže, jak je kdo rozložil. Pět píp tři dva jedna start, nacvakávám napoprvé jaká Pája a vyrážím za Ivem, první kilometr je do mírného stoupání, jede se údolím proti větru a tak mi trvá o chvilku déle, než Iva konečně dojedu. Nohy jsou opět ztuhlé, takže jsem rád, že jedu s Ivem a chvíli se nikam neženu. Pak už ale začíná op...

Druhá část od Velkých Karlovic je pořádný strašák, sice je to nejkratší distance, ale většina trati je stále přes 10% a nechybí dlouhé úseky, kde se skoro zastavíte. Do toho se jede po dost hrubém asfaltu, který v závěru přejde ve zpevněnou cestu hodně okořeněnou hrubým makadamem a když už konečně vyjedete na louky pod Kasárnami a říkáte si horší už to být nemůže, tak z vás duši vytřepou (a možná i z plášťů) dlažební kostky, které v prudkém svahu rozlámaly nejedny dřevěné loukotě kočárů, natož tak křehké karbonové výplety. A když už máte za sebou i ty cobblestones, před sebou konečně rovinu a říkáte si, mám to za sebou, tak se šeredně pletete. Cesta totiž opět začíná připomínat kamenolom a na jedno stoupání navazuje druhé, ve kterém jazykem olizujete i ten makadam. Teprve až po jeho zdolání vás čeká postarší asfalt, který vám ale po tom všem připomíná hebký samet na nahém ženském těle a můžete se soustředit na poslední stovky metrů, jak jinak než do stoupání, i když už jen mírnéh...

Dnes byl na pořadu dne letošní poslední závod Slezského poháru a to Trojčasovka na Kasárna. Kdo zná tento kopec vyhlášený především dlouhým bojem o pozemky po rozdělení Československa, určitě si dokáže představit, že tohle není zrovna vhodný závod na závěr dlouhé a těžké sezóny. Ale co naplat, kalendář závodů je neúprosný a i když se mi zrovna 2x nechce, ve hře jsou ještě poslední body do vrchařské soutěže, kterou mám vítězstvím na Pustevnách i Javorovém dobře rozehranou a tak prostě musím. Takže budík vypínám v pět ráno, autem do Zlína na sraz a frčíme směr Beskydy. Na Kasárna přijíždíme před devátou a počasí zatím nic moc, nějakých 13 stupňů a mlha, že by se dala krájet do bidonů. Ale vítr mraky občas prožene a tak sem tam vykoukne i sluníčko. Registrace je hodně zdlouhavá a to jsme na místě jako jedni z prvních, takže je postupně jasné, že bude start odložen až na jedenáctou hodinu. Takže se v klidu nasnídám, Ivo nás mezitím udivuje svým uměním zapůsobit na ženy (trocha ironi...

Dnes jsme se vydali na letošní předposlední závod Slezského poháru a vlastně na poslední závod s hromadným startem, na závod do Slatiny. Loni se jel první ročník a byl fakt povedený, zajištění tratě bylo na velmi vysoké úrovni a i samotná trať byla krásná, těžká a spravedlivá. Letos musel být závod odložen kvůli dlouhodobé uzavírce na trati, což mně trochu mrzelo, protože mi bylo jasné, že v září už prostě forma nebude taková, jako z kraje sezóny. A jak jsem předpovídal, tak se i stalo. Do Slatiny jsme přijeli poměrně brzo a tak jsme se vydali projet si okruh autem, přece jen je oproti loňsku pozměněn. Trochu nás vyděsil sjezd v Hlubočci, kde byly dvě ostré serpentiny a mnohem víc následující sjezd k Šindelkovu mlýnu, který z auta vypadal fakt hrozivě. Úzká klikatá cesta zařezaná v lese v délce osmi set metrů s průměrným sklonem 8% a maximem 12% a na jejím konci ostrá levá zatáčka, to bude šrumec. Po prezentaci se jedu se Zdeňou Skybou rozjet, dáváme si dva malé okruhy s cílovým výje...

Na tenhle závod se mi vůbec nechtělo, ráno jsem přišel z noční z práce a musel jsem hodně podpořit morálku, abych nezalezl za Adélkou pod vyhřátou peřinu. Navíc počasí také nic moc, po dlouhých vedrech sice konečně pár dní pršelo, ale jet zrovna kritérium v dešti není nic, o co bych stál. Po příjezdu do Poruby jsme zaparkovali týmový vůz přímo u trati, aby jsme se mohli na ostatní kategorie dívat, i kdyby začalo pršet. Když tak sedíte v autě a díváte se, jak ostatní krouží na okruhu, vypadá to tak snadně... Asi hodinu a půl před startem vytahuji z vozu válce a začínám se rozjíždět, vím že po noční potřebuji mnohem delší čas na rozjetí. Pak se ke mně postupně přidává Michal, který se musí o své válce dělit s Jiřinou. Postupně se plní předpověď a začíná pršet, takže stěhujeme válce pod altán, který tam stál opuštěně kousek od nás. Po odjetí kategorie C si rychle projíždíme trať a už se blíží náš start. Možná díky špatnému počasí, ale také nejspíš kvůli večernímu kritériu profíků, nás ...

Po sobotní Rusavské padesátce se mi zrovna moc hned druhý den na další závod nechtělo, ale jednalo se o první ročník závodu Hanácké okruhy zařazeného do Moravského poháru a nový závod prostě potřebuje podpořit, buďme rádi, že se ještě někdo do takových akcí pouští. Takže jsem brzy vstal, najedl se a na kole se vydal přes Přerov do Čechovic nedaleko Velkého Týnce. Po příjezdu už byl na místě Michal Hradil s Alenkou Háblovou a také Láďa Pelc a Tom Galuška. Společně jsme si jeli projet trať, její první půle byla spíše rovinatá, ta druhá pak mírně zvlněná s nepříjemným sjezdem do cílových Čechovic, ve kterém byly dvě prudké serpentiny a hrozně hrbatý asfalt. Cílový kopec byl sice jen půl kilometru dlouhý s průměrem 5%, ale na jeho vrcholu se točilo doprava do cílové rovinky, která byla dlouhá asi jen 25 metrů, navíc nájezd do ní byl dost rozbitý. Po omrknutí cíle jsme se tedy vrátili k autu, nachystali se na závod a čekali na start. Na závod se sjela poměrně početná konkurence, nechyběl ...