BlogBikeRide

V sobotu jsme se s bráchou rozhodli, že provětráme naše dvojkolo a po myslím že dvouleté odmlce si zazávodíme na krásném a téměř domácím závodě, na Rohálovské padesátce. Na start jedeme z Holešova po trase závodu, zaprvé jsme se dobře rozjeli a také jsme nemuseli řešit problémy s parkováním v totálně přeplněných Prusinovicích. Při cestě na start zjišťuji, že nám téměř nebrzdí zadní brzda, vypadá to na mastný kotouč, ale postupně se její účinek alespoň trošku zlepšuje. Však co, nemusíme brzdit, vážíme i s kolem nějakých 160kg a to se z kopce moc nepozná :). Prusinovice jsou opravdu naprosto přeplněné auty, přelidněné doprovody závodníků a přezávodníkované rozjíždějícími se závodníky. Počasí je krásné, slunce pálí jako v červnu, vítr sice fouká, ale nic, na co by jsme nebyli zvyklí. Pokecáme se spoustou perfektních borců a krásných borkyň, ještě si vyšlápneme kopec na horskou prémii a už frčíme na start. Objíždíme již totálně zaplněný prostor startu a na zpátečku zacouváme do prostoru...

Po náročném minulém týdnu, kdy jsem měl hodně natrénováno a v neděli těžký závod, jsem si naordinoval volnější týden. Takže mi celkem vyhovovalo, když Jirka vymyslel, že si pojedeme projet trať blížící se Rohálovské padesátky. Vyhovovalo mi to i z toho důvodu, že jsem doma slíbil výlet do zoo a tak jsem potřeboval být brzo doma, nic dlouhého. Vyrážím teda na biku a po polních cestách si to šinu kolem Kostelce a Roštění, užívám si krásný den, pěknou přírodu a hledám nové cesty, které ještě nemám projeté. Dokličkoval jsem až do Pacetluk, vyjíždím směr Bořenovice, ale před nimi prudkým sešupem sjíždím na hlavní do Tučap a nad nimi se napojuji na trať RH50. Něco mi ale chybí, takže nemůžu pokračovat po směru, ale musím proti směru až do Holešova vyzvednout opozdilého Jiřina. Jelikož mám spoustu času a vadí mi, že mi při tahu neustále něco lupe v zadní části kola, nad Holešovem ještě sundávám patku přehazovačky, očistím dosedací plochu a znovu dotáhnu, bohužel bez zlepšení. Z Holešova u...

Nevěřil bych, že jednou budu psát i o tom, jak pojedu do práce a z práce. Ale včerejší jízda si pár vět zaslouží. Začalo to už tím, že jsme měli už v 05:30 v práci poradu, takže jsem vstával v 04:20 a před pátou vyjížděl. Nebylo zrovna nejtepleji, ale návleky na všech končetinách musely stačit, odpoledne bude přece další jarně-letní den. Pracuji v Meoptě (ano, opravdu chodím i do práce) v čistých prostorech, kde se nanáší velmi tenké vrstvy na optické díly, zná to např. ten, kdo nosí dioptrické brýle a při čištění skel vidí na jejich povrchu zelenou barvu, to je právě ta tenká vrstva, která lidskému oku pomáhá zlepšovat vnímání světla. Samozřejmě vyrábíme obrovské množství typů tenkých vrstev, ať už v UV oblasti, ve viditelném spektru nebo v IR oblasti. Ale to už jsem dost odbočil, chtěl jsem jen říct, že díky tomu, že pracuji v čistých prostorech, nemám zrovna přehled, co se děje venku. A tak, když přišla před šestou hodinou večerní druhá směna, která se střídá s tou mou, začaly se ...

Dnes nás čekal první závod Slezského poháru a to Olšovské okruhy nedaleko Hranic na Moravě. Po včerejším poměrně těžkém tréninku, večerní předčasné oslavě svátku Jiřího a zároveň kolaudace nového bytu našeho Jirky Hradila, která se nakonec protáhla až do téměř ranních hodin, jsem byl fakt zvědavý, jak se se závodem popereme. Na start do Olšovce jedu z domu na kole, je to nějakých 40 km, navíc proti větru a tak jsem rozjetý až až, přesto si ještě projedu alespoň jedno kolo závodu, abych omrkl kvalitu asfaltu. Ten je naštěstí většinou perfektní a místa z předchozích let, kde byly nepříjemné díry, jsou docela pěkně opraveny. Pak už si dávám jen lehkou svačinu u týmového vozu, do startu zbývá 15 minut, konkurence je dnes velmi vysoká a je jasné, že se od startu pojedou bomby, tak sním jen trochu těstovin, aby se při závodě nechtěly podívat zpět, kudy že to jedeme...  Na startu stojím samozřejmě v první řadě, kategorie A+B jede jako vždy pohromadě, Céčko a junioři minutu za námi....

Ráno jako vždy vyjíždím před osmou, 13 stupňů není zrovna příjemná teplota, ale návleky na ruce musí stačit. Po hlavní jedu přes Hulín, v Tlumačově ale točím doprava a jedu ke Kvasicím na stezku, času mám dost. Po stezce dojíždím k Bělovskému jezu, těsně na začátku posledních 20. nezpevněných metrů dojíždím nějakého výletníka na kole v civilu, objíždím ho zleva, ale on těsně přede mnou prudce mění směr a vytlačuje mě do trávy. I tak ho ale bezpečně minu, jenže on se strašně lekl, tak jsem se omluvil a pokračoval. Jenže borec měl plnou hubu keců, že jsem ho vytlačil do kamení a že jezdím bez rozmyslu a že bych měl uznat chybu, přitom šlo jen o to, že byl nasraný z leknutí. Chvilku jsem se mu snažil vysvětlit, že utrpělo akorát jeho ego, ale pak jsem to vzdal a pokračoval dál... U KCK se nás sjelo docela dost, sundávám návleky i rukavice, už se dost oteplilo, chvilku jsme nemohli dohodnout trasu, nakonec vyrážíme směr Slušovice, Trnava, Podkopná Lhota a přes kanálky na Hadovnu. Chvíli j...

Dnes jsem se ještě pořád nemohl rozhodnout, jestli pojedu zítra na závody, nebo se pošetřím na nedělní první závod Slezského poháru v Olšovci. Takže jsem vyjel, až jsem se vyspal po noční a po stezce kolem Moravy dojel do Otrokovic. Tady jsem měl první návštěvu, babička potřebovala naladit televizi, ano i takové záležitosti řeší skoro profíci :). Tak jsem s ní hodinu poseděl, povykládal, ukázal mou sbírku fotek Hostýna, slíbil jí výlet na tento kopec, pod kterým žila téměř celý život a pak už pokračoval dál. Na stezkách to konečně oproti mrazivé zimě začíná ožívat, potkal jsem pár pěkných bruslařek a běžkyň a hned se jede veseleji. Další návštěva byla v perfektní prodejně ForRide na Jižních Svazích, pokecal jsem s Jiřinou, do kapsy strčil nový Campa řetěz a mohl jet dál. Přes Kocandu jsem lesem sjel do Rackové a proti poměrně silnému větru objel zónou Holešov, Hostýnky jsem dnes úplně vynechal a tak jsem si je alespoň vyfotil. Řepka už pomalu začíná měnit naši krajinu, mně se náh...

Po včerejším pokládání podlahy v naší druhé koupelně jsem se dnes ráno vzbudil jak po pořádném výprasku a dlouho to vypadalo, že ani nevyjedu. Nakonec ale krásné počasí zvítězilo, stejně jako pozvání na posezení na Trojáku od krásné fanynky Jany z Rajnochovic. Vyjíždím tedy před jedenáctou a zpočátku kopíruji včerejší trasu, jen v Pacetlukách odbočuji doprava na Bořenovice. Holešov objíždím po stezce přes Dobrotice a Žopy, pak už pomalu stoupám přes Přílepy k Hadovně. Po přejetí Hadovny (já tady ale nikdy žádného hada neviděl) odbočuji na Rusavě směr kanálky, chladným sjezdem frčím na Držkovou a stoupám na Troják. Dnes se nikam neženu, opět dost fouká od severovýchodu, ale slunce už pěkně hřeje, tak si jízdu spíše užívám. Na Trojáku už čeká Jana, poprvé se vidíme naživo, sedáme na lavičku na slunce a vykládáme skoro 1,5 hodiny o všem možném, je to fajn holka, cyklistka a je nezadaná, takže pro všechny cyklisty a fajn kluky, máte šanci!!! :) Čas je ale nemilosrdný a tak se loučíme a...

Po pondělní krátké, ale výbušné náloži si dnes nohy dávají trochu na čas, než se rozjedou na provozní teplotu. Vyrážím o něco později, než obvykle a překvapuje mně severovýchodní vítr, vždyť včera foukal jižní... Navíc se právě ze severovýchodu žene velký černý mrak, který zrovna visí nad Holešovem, tak lehce upravuji trasu a přes Němčice a Pacetluky jej chci objet. V Pacetlukách jsem chtěl odbočit na Bořenovice, ale mrak stále visí a tak opět měním trasu a přes Prusinovice jedu do Brusného, kde odbočuji na Rusavu. Mrak je konečně za kopcem, slunce krásně hřeje a tak stahuji návleky na ruky a chytám bronz. Na Rusavě u místního obchůdku v jednom z domků postává parta několik let neoholených, možná i neumytých postarších štamgastů a ocucávají pivní láhve. Říkám si, běžte makat alespoň do lesa, když už je tolik vývratů, ale asi by byli nebezpeční nejen ostatním, ale i sami sobě... O něco dál míjím odbočku na Hadovnu a začínám stoupat na kanálky, poté sjíždím na Držkovou, odbočuji doprav...

Po třech dnech bez kola a dnešní celodenní práci na baráku jsem navečer vyrazil, v plánu byl krátký a lehký trénink. Původně jsem zamířil přes Beňov na Bystřici a jelikož foukalo od jihu, vymyslel jsem trasu přes Tesák a Troják, abych se alespoň trochu schoval před větrem. Po napojení na obchvat Čech a Domaželic jsem potkal Honzu Nedomu, malinko jsem na něj počkal a nabídl svezení. Přenosovou rychlost jsem nastavil na nějakých šestatřicet kilometrobitů za hodinu, zalehl jsem a diesel za hukotu vysokých karbonů začal rozrážet boční vítr. Ovšem po pár stech metrech mě Honza předjel a zapadl na špici, trochu jsem se tomu podivil, ale dorovnal jsem přenosovou rychlost na jeho 40 kmb/h a zeptal se ho, zda trénuje časovku. Odpověď byla taková nijaká, tak můj diesel pobreptával v háku a čekal na svou příležitost. Ta ale přišla poměrně brzo, po pár stech metrech Honza bez jakéhokoli upozornění zpomalil a najel na kraj, říkám si, že teda střídá a diesel opět začal přenášet krouťák do klik, ud...

Po noční jsem měl na starost Adélku a čím déle jsem ji hlídal, tím víc se mi chtělo spát. Po splnění služby jsem byl rád, že jsem mohl padnout do postele, i když jen na 1,5 hodiny. Po obědě jsem celý natěšený vyrazil, sice zase foukal silný vítr od jihu, ale byl neskutečně teplý. Postupně jsem se proti větru dokousal do Bystřice pod Hostýnem a začal stoupat na Hostýn. Už od začátku stoupání mi bylo jasné, že něco není v pořádku, bylo mi horko, nohy moc nejely a ozvala se i lehká bolest hlavy. Čím víc jsem se snažil dostat do tempa, tím víc bolest zesilovala, až jsem to u odbočky na Grapy vzdal, dal malou a poklidně dojel až na vrchol. Dvě rychlé fotky, nějaký týpek tam seděl jako Buddha na schodech a čerpal energii ze slunce, tak jsem ho nechtěl rušit a frčel jsem dolů. Ve sjezdu přes Grapy na Rusavu jsem se trošku zchladil, i když na Grapech byl vítr tak silný, že jsem sotva držel směr... Na Rusavě jsem odbočil doleva a začal proti větru stoupat na kanálky. Už se mi jelo malin...

Sice už je úterý ráno a nohy dávno zapomněly, že byly po víkendu unavené, ale po článku o sobotním závodě v Kostelanech, u kterého jsem seděl dlouho do noci na úkor regenerace a spánku, jsem v neděli neměl sílu se po těžkém tréninku ještě naposledy zmáčknout a napsat o něm článek, zvlášť když jsem měl na starost příjemnější věc, poprvé v této sezóně :) V pondělí jsem měl celý den core trénink na zahradě, rukama mi prošlo cca 5 tun hurdisek a kamení, které jsem vyvážel do recyklačního dvora. Takže dnes zkusím trochu zkráceně popsat tu bláznivou neděli, kdy nás pěkně potrápil silný jižan. Jako vždy jsem vyjel v osm ráno a po hlavní přes Hulín mířil na sraz do Otrokovic, vítr ještě foukal poměrně slabý, teplo zrovna nebylo, slabých osm stupňů a tak jsem oblečení doplnil o návleky na ruce i nohy. V Otrokovicích u KCK už bylo o dost tepleji, Michal dokonce přijel s holýma nohama. Vyrazili jsme směr Napajedla a Topolná a bylo to, jako když někdo na jihu zapne turbínu, aby se u nás otepl...

Ráno vyrážím na kole v 08:45 do Kostelan na první ročník závodu "Prachem Svatební cesty", který pořádá brácha a slibuje těžkou trať se čtyřmi 4 km dlouhými úseky nahoru a dolů po šotolině a drobném kamení s občasnými bonusy v podobě výmolů s kalužemi, několika prudkými zatáčkami, ve kterých to pěkně klouzalo a místy nechyběl ani hrubý makadam, i když se pořadatelé fakt vytáhli a cestu uklidili, jak to jen šlo. Počasí je snad na objednávku, svítí slunce, fouká od jihu, zatím je sice jen 8 stupňů, ale start je až v 11 a ještě se oteplí. Po příjezdu k místnímu ranči jakožto centra závodu se rychle prezentuji, nasazuji čip, startovní číslo a s Ivem si jedeme projet okruh Svatební cesty, který začíná hned za Kostelany směr Bunč. Za cedulí konec obce točíme doprava a galusky se poprvé zakusují do nezpevněného terénu, prakticky okamžitě ujíždím Ivovi, který nemá tolik odvahy a technika jízdy u něj také pokulhává, ale já potřebuji vyzkoušet závodní podmínky. Cesta je fakt pěkně upra...